Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Veřejnost v té době na již zesnulého profesora Loomise a jeho žáky pozapomněla.
Vlna zájmu o Loomisovu teorii, jež byla vyvolána především
faktem, že se v roce 2012 nesplnila žádná z bláznivých předpovědí eschatologických
blouznivců, dávno opadla, a lidé se vrátili k útěšným spekulacím
o svém brzkém konci a pomocí numerologie, astrologie či dešifrování
biblických, koránských, védských a jiných kódů suverénně
generovali nová a nová data blížící se katastrofy či duchovního přerodu
lidského rodu.
Když se na jaře roku 2031 vynořil z vln zapomnění Chandresh Lingaratnam
a publikoval svůj důkaz, nevyvolal příliš mnoho zájmu, neboť, jak
už to ve vědě bývalo, osobní vztahy, budování kariéry a další, pohříchu
světské a nevědecké, aspekty badatelské práce, byly stejně důležité, jako
samy nové myšlenky – ne-li důležitější! Kdyby byl Lingaratnamův důkaz
nutné platnosti Loomisova postulátu zformulován jazykem standardní
akademické matematiky té doby, snad by i přesto, že jeho autor nebyl ani
docentem a posledních deset let se vůbec s nikým nebavil, vyvolal vlnu
zájmu. Jenže Lingaratnam musel kvůli svému důkazu vytvořit celou novou
oblast matematiky, jež sice vycházela z uznaných axiomů, ale byla natolik
cizí a náročná, že se nikomu nechtělo obětovat několik let své kariéry studiem
celé nové větve matematiky, ověřováním její bezrozpornosti a poté
strávit další roky ověřováním bezrozpornosti Lingaratnamova důkazu.
Cambridgeská univerzita vydala práci své dávno vyhaslé hvězdy knižně
nákladem sto kusů (nutno dodat, že krásně vázanou v imitaci kůže
a se zlatou ražbou) a zveřejnila ji také na svých webových stránkách.
V té době jsem byl mladým studentem matematiky tamtéž a šuškalo se,
že tak univerzita činí tak říkajíc pro strýčka Příhodu – kdyby na tom, co
ten bláznivý Tamilec vytvořil, přeci jen něco bylo a někdo by to v budoucnu
prokázal, mohlo by na Cambridgi ulpět něco z Lingaratnamovy
slávy. A pokud ne... inu, rozhodně to nebyla blamáž, který by bila do očí –
to nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo, že celá věc upadne v zapomnění.
Chandresh Lingaratnam se chvíli těšil z iluzorní přízně, jíž mu univerzita
projevila, ale záhy pochopil, že jeho objev vlastně nikoho doopravdy nezajímá.
Sám byl ovšem přesvědčen, že jak celá nová větev matematiky, kte-
198