Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Úplné vyhynutí však také nelze vyloučit – jsme s přírodou provázáni<br />
mnoha způsoby a tak razantní zásah do jejího běhu, jakou by nukleární<br />
konfikt bezesporu byl, by nás mohl odstřihnout od zdrojů k dalšímu přežití<br />
nezbytných.<br />
Nicméně život by přetrval, i kdybychom vymřeli a s námi i většina<br />
živočišných a rostlinných druhů. Z přeživších druhů by se během několika<br />
desítek milionů let vyvinuly nové formy <strong>života</strong>, jež by nakonec opět zaplnily<br />
každý jen trochu obyvatelný kout planety. Za další stovky milionů<br />
let by se možná vyvinuly nové inteligentní a seberefektující bytosti, jež by<br />
pak našly v horninovém záznamu svědectví o jakési tajemné katastrofě<br />
spojené s velkým vymíráním. Jak by asi tito tvorové interpretovali ten zkamenělý<br />
popel a jiné pozůstatky (například neobvyklé koncentrace určitých<br />
vzácných prvků) po našem velkolepém sebezničení? Možná jako důsledek<br />
neobvykle silné sopečné činnosti, snad jako důsledek dopadu vesmírných<br />
těles na povrch planety. Napadlo by je, byť jen jako odvážná hypotéza,<br />
že mohlo jít o uměle vyvolaný proces, o pozůstatek dávné války?<br />
Dále je třeba vzít v potaz další riziko spjaté s koncem vyspělé civilizace:<br />
Jsme permanentně ohroženi možností střetu Země s planetkou či kometou,<br />
přičemž pád z vysoké technologické úrovně na mnoho staletí či tisíciletí<br />
přinejlepším do středověku by nám znemožnil takovému nebezpečí předejít<br />
či účinně čelit. A o tom, že je třeba být v tomto směru bdělí, již nikdo<br />
nepochybuje.<br />
Ať už bychom jako druh přežili či nikoli, z toho, co jsme s takovým úsilím<br />
i s radostí vytvořili, ze všech těch krásných úspěchů <strong>života</strong> a kultury,<br />
jež nás naplňují obdivem či dojetím, před nimiž zůstáváme stát v němém<br />
úžasu, by nezbylo nic nebo jen velmi málo. A to je právě to, co mě na celé<br />
záležitosti naplňuje největší úzkostí. Opravdu to není obava o vlastní život<br />
– každý musíme jednou zemřít, to je přirozené a je to tak v pořádku.<br />
V životě jsem navíc prožil věci, jež mne prakticky zbavily úzkosti z individuální<br />
smrti. Ale ta úzkost, že skončí celý ten divoký, krásný, často bláhový<br />
a pošetilý, přesto však neopakovatelně kouzelný proud lidských životů,<br />
že může co nevidět skončit budoucnost lidstva jako takového nebo,<br />
přinejlepším, lidstva, jak jej známe, že to, co dnes vytvářím a oč usiluji,<br />
110
Change language