Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Čteme-li pozorně biblické příběhy, pak vidíme, že v nich Bůh přichází
k člověku jako možnost, jako výzva, jako nabídka a také jako úkol. (...) Stará
metafyzika viděla v tom, co je, vždy víc než to, co může být. Podle
Kearnyho však možnost není méně než skutečnost, nýbrž více. Otevírá daleko
větší horizont.“ ([3], zdůrazněno mnou)
Pomineme-li užitečnost z hlediska flosofe dějin a společnosti, lze
nalézt i další cesty, jak bychom mohli novoplatónský způsob myšlení konstruktivně
a zajímavě využít – totiž jako neobvyklý úhel pohledu. Každý
z nás je schopen vykonat jednoduchý psychologický experiment, jenž je
velice dobrou metaforou toho, co mám na mysli: Ve známé místnosti vylézt
na stůl, postavit se a rozhlédnout se kolem sebe. Vše je najednou, díky
změněnému úhlu pohledu, poněkud odlišné a nezvyklé. Zkušenost nás
přesvědčuje, že snad neexistují dva lidé, kteří by se na svět dívali úplně
stejně. Volíme různá hlediska, máme různé zkušenosti s lidmi i se světem,
bereme za své ty či ony politické, flosofcké či náboženské interpretace
reality.
Svědek Jehovův tudíž vnímá svět jako dějiště nadcházející apokalyptické
bitvy a dívá-li se na zprávy, interpretuje je jako předpovězená znamení,
marxista má zase sklon vidět ve společnosti třídní antagonismy
a vykořisťování, socialista se hrozí demontáže sociálního státu, zatímco
pravicový libertarián naopak interpretuje realitu tak, že se mu sociální stát
jeví jako zdroj současných společenských problémů. Platí to i pro oblast
smyslového vnímání: Lesník, houbař, hajný a botanik uvidí v témže lese
poněkud jiné věci.
Stejně tak i v oblasti flosofcké si uspořádáváme „věc o sobě“ dle svých
flosofckých preferencí a máme sklon hovořit o těch, kteří se na svět dívají
jinak, že si jen hrají se slovy a předstírají hloubku, nebo naopak že jsou
povrchní a nedokáží tu či onu hloubku postřehnout, občas zazní dokonce
i vulgarismy.
Těmito úvahami nechci vzbudit dojem, že bych chtěl nutně hlásat nějakou
formu pluralismu pravd; nejedná se mi o možnost existence více
pravd, nýbrž hledisek, přičemž se domnívám, že existují jak hlediska
plodná a užitečná, tak i taková, jež jsou v praxi nepoužitelná. V každém
36