Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

na způsob morfologie katastrof, kdy zkatalogizoval všechny představitelné
katastrofcké motivy (razil pro ně pojem katastrofémy) a způsoby jejich
kombinací. Poté zkonstruoval algoritmus, jenž z těchto stavebních kamenů
vytvářel nejrůznější kombinace – tedy katastrofcké scénáře – a navíc
umožňoval průběžnou evoluci a další variování samotných základních kamenů
katastrofckého myšlení.
A v této chvíli vstupuji na scénu já. Když se dr. Lingaratnam v závěru
jedné své přednášky zmínil, že hledá šikovného programátora, jenž by si
chtěl přivydělat, okamžitě jsem se přihlásil. Ne snad kvůli slíbenému přivýdělku,
ten byl ostatně spíše symbolický, ale pro možnost pracovat
s člověkem, který na mne hluboce zapůsobil svým charismatem, spojeným
především s naléhavostí v pohledu jeho uhrančivě černých očí.
Snažil jsem se v té době proniknout do matematiky jeho důkazu, musím
však přiznat, že byla nad moje síly – a tak tomu i zůstalo, i když Lingaratnamova
kniha s vlastnoručním věnováním je tím nejcennějším, co mi
po pádu člověka zůstalo, a často jí se smutkem v duši listuji.
Vytvoření a odladění sofwaru, o který můj učitel žádal, nebylo příliš
obtížné. Vlastně jsem prostě využil mnoha různých volně šiřitelných modulů
jazykové umělé inteligence, evolučních algoritmů, automatické prezentace
a podobně – pro ty z vás, pro které je doba celosvětové sítě již jen
legendou: Vytvořil jsem něco jako virtuální stroj, který skládal dohromady
různé katastrofcké scénáře, předstíral, že je reálně existující člověk
(pokaždé jiný) a sděloval tyto teorie ostatním lidem. Ach, obávám se,
že mé úsilí předat dál to, co v mé osobě přežívá, nemůže přetrvat ani tři
generace, aniž by se stalo shlukem slov bez jakýchkoli konotací. Sedím
u ohně v chatrném přístřešku, píši duběnkovým inkoustem na vydělanou
ovčí kůži o programování umělé inteligence v globální informační síti
a připadá mi to všechno tak neskutečné.
Nuže: Chandresh Lingaratnam a já jsme vytvořili generátor scénářů
konce lidstva, který záhy zaplavil internet všemi myslitelnými scénáři
konce světa. A musím říci, že to nebyl dr. Lingaratnam, ale já, kdo upozornil
na jednu velkou „díru“ v tomto algoritmu: Neobsahoval, coby katastrofcký
scénář, sebe sama, tedy teorii, že civilizace zanikne v důsledku
201