Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

ňovaly a hromadění majetku a jeho využití jako kapitálu bylo extrémně
omezené prostě proto, že neexistovaly ledničky.
Pakliže bychom se měli k něčemu v naší minulosti vracet, pak je to
právě úcta ke skutečným schopnostem a skutečné práci. Proč neusilovat
o to, aby lidé byli druhými hodnoceni podle toho, co doopravdy umějí
a podle toho, co jsou ochotni udělat pro druhé, nikoli podle toho, co vlastní?
A mělo by tomu tak být pokud možno nejen projevenou úctou, ale i fnanční
či jinou obdobnou odměnou, jež by neměla nikdy růst nade všechny
meze.
Zdá se to nepředstavitelné? Rád říkám, že pokud si někdo nedovede něco
představit, obvykle to znamená, že trpí nedostatkem představivosti. Vždyť
důkazy o tom, že změna společnosti k větší rovnosti, soucitu a spravedlnosti
je možná, vidíme všude kolem a o mnohých už vůbec nepřemýšlíme
a chápeme je často jako naprostou samozřejmost.
Překvapuje snad dnes někoho pohled na ženu vhazující do volební urny
obálku s hlasovacím lístkem? Diví se dnes Evropan tomu, že lidé u nás nevlastní
otroky? A naopak: Připadá nám jako samozřejmost myšlenka, že by
ministr měl být za stejný přečin trestán mírněji než řadový občan, případně
že by v jeho případě o přečin vůbec nešlo?
A přitom nic z toho není samozřejmé. Bojovníci a bojovnice za ženská
práva byli dlouho považováni za pomatené utopisty, totéž platí o abolicionistech.
Až do vzniku moderního státu bylo normální a „přirozené“,
že se na šlechtu a jinou vrchnost vztahovaly jiné právní normy než
na poddané, bylo to tak „Bohem zařízeno“ a zpochybňoval by to jen nebezpečný
revolucionář.
Pak zde máme civilizační výdobytky, které ještě jsou některými lidmi
zpochybňovány, ale i tito lidé vědí, že jejich předsudky jsou stále nepřijatelnější
a používají proto fráze typu „Nejsem rasista, ale...“ či „Vím, že je to
politicky nekorektní, ale...“ Nicméně si již těžko dokážeme představit,
že by byla v USA znovu zavedena rasová segregace, prakticky nikoho už
nepohoršuje, když ve flmu políbí černoch bělošku, a prominentní intelektuálové
již dávno nepíší pojednání o podřadných rasách, jako tomu bylo
v devatenáctém století.
194