Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

zvěstná. Od kamaráda, který pracuje v blázinci, jsem zjistil, že její matka
se psychicky zhroutila a léčí se teď v Černovicích. Jaroslav je z toho
na prášky. A já? Nevím. Nikdy jsem k Salome neměl tak blízko, ale stejně ji
nemůžu dostat z hlavy.“
Oba muži mlčky pokuřovali.
„Filipe,“ řekl pak Baltazar. „Ten příběh napíšeme. Zaslouží si to. A já už
asi vím, jak jej pojmout. Potřeboval bych ten tvůj text na disketě.“
Filip se usmál a vytáhl z žebradla disketu.
„Ty jsi s tím tak trochu počítal, že?“
Filip se usmál.
„Pro spisovatele je dobrý příběh jako žena nebo jako kořist. Je jedno,
nakolik je či není osobní. Je třeba se jej zmocnit. Jak napsal Nietzsche –
básníci beze studu vykořisťují své zážitky,“ řekl Baltazar schovávaje disketu
do náprsní kapsy kabátu. V duchu si přehrával vše, co během toho
zvláštního odpoledne slyšel. Ač proklamativně nevěřil v magično, intenzivně
cítil, že na celé té věci skutečně cosi magického bylo. Stejně jako
na příběhu o prázdném hrobě. Možná je svět přeci jen magičtější, tajemnější
a neurčitější, než si moje racionální já představuje, pomyslel si.
„Ano,“ vytrhl jej ze zamyšlení Filip.
Dopili čaj, domluvili se na dalším setkání, odešli ze sklepních prostor
Spodního traktu a potřásli si rukama. Pak se každý vydal svou cestou.
66