Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

po „přepnutí“ bude stále on, přičemž se ale nakonec odhodlá operaci podstoupit.
Ještě před ní však dojde k selhání techniky - „drahokam“ se „probudí“
předčasně, tj. přestane být synchronizován s mozkem, a vnímá sama
sebe jako uvězněného v těle, na které nemá sebemenší vliv (tělo je stále
ještě ovládáno původním mozkem). Po krátké době jej zachvátí úzkost,
že tato skutečnost bude při „přepojování“ odhalena a on, tj. předčasně probuzený
„drahokam“, bude tímto zabit. Člověka, s nímž sdílel společnou minulost,
postupně začíná chápat jako někoho cizího, ba dokonce jako někoho,
kdo jej ohrožuje na životě, a snaží se přijít na to, jak přežít
(samozřejmě na úkor toho, jímž ještě nedávno byl). Povídka má zajímavou
pointu, jíž ale nebudu zbytečně prozrazovat, neboť není důležitá pro úvahy
o problému, jehož se tento myšlenkový experiment týká.
Greg Egan zde ještě nepracuje s motivem naskenování mozku a jeho
dalším životem ve virtuální realitě, případně dalším dělením „kopií“ ve virtuální
realitě, což je téma jeho románu Město permutací. V tomto románu
předpokládá možnost, že v budoucnosti budeme schopni v podstatě věrně
(na buněčné úrovni, nikoli na atomární a subatomární) modelovat lidský
organismus, včetně mozku, nejen po anatomické stránce, ale i po stránce
fyziologické, a budeme schopni replikovat a do virtuální reality umístit
celý konkrétní lidský mozek i s pamětí, osobností apod., což pak dává autorovi
mnoho dalších námětů na myšlenkové experimenty, jež „drahokam“
neumožňoval.
Nicméně v otázce rozdělení identity je jeho odpověď jak v případě
„drahokamu“ , tak i v případě „kopie“, stejná: Psychologická osobní identita
se po rozdělení rozštěpí v okamžiku, kdy obě původně identické části
začnou mít různé zkušenosti, přičemž si přinejmenším jedna verze uvědomí,
že se liší od té druhé. S postupujícím časem je „originál“ vnímán
„kopií“ stále více jako cizí a (pakliže má nad „kopií“ nějakou moc) i jako
nepřátelská či přinejmenším ohrožující bytost.
Srovnáme-li Parftův myšlenkový experiment s těmi Eganovými, pak
se liší v tom, že v případě Egana máme u obou (či více) výsledků rozdělení
osoby v okamžiku rozdělení psychicky identické a žádným způsobem nezmrzačené
subjekty, Eganův experiment je tedy „čistší“.
45