Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

touhu po lepším světě, – a touha po lepším světě je to, co naše společnost
zoufale potřebuje.
Je naprosto legitimní usilovat o svět, který by ocenil člověka tak férově
a bezprostředně, jako archaický svět kmenového zřízení, a současně co
nejvíce rozšířil etický horizont tak, aby coby „soukmenovec“ byla přijímána
každá lidská bytost. Dějiny ukazují, že lepší svět velmi pravděpodobně
je možný, protože spousta věcí, jež byly kdysi považovány za nemožné, je
nyní samozřejmou skutečností. Navzdory tomu se nám však současné mocenské
elity snaží vnutit jakousi zvrhlou touhu po světě horším, touhu
vzdát se toho, co se již stalo samozřejmostí, vykonat velký civilizační krok
zpět.
Slovní spojení „sociální stát“ začíná být užíváno jako pejorativum, jako
něco, čeho je třeba se zbavit ve jménu honby za ekonomickým růstem, pobírání
sociální pomoci je vykládáno jako morální prohřešek, lepší zdravotní
péče pro bohaté je nám vštěpována jako forma spravedlnosti.
Neboli: Tak, jako je možné společnost postupnými kroky postrkovat
vpřed směrem k větší spravedlnosti, solidaritě, vzájemné úctě a důstojnému
životu pro všechny, je stejně tak možné ji, a to mnohem rychleji!, vracet
zpět někam do dob divokého kapitalismu, jehož byl svědkem Marx,
a možná i hlouběji až kamsi do feudalismu.
Pohlédneme-li do dějin, uvidíme, že to byli aktivisté, díky komu máme
civilizační „samozřejmosti“, jimiž se tak rádi chlubíme. Uvažme tedy dobře,
zda nevsadit spíše na ně, než na ty, kteří se nás snaží přesvědčit, že „líp už
bylo“ a alternativy neexistují.
196