Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

případě nelze popřít, že dva pohledy na tutéž věc mohou být i zcela protikladné.
Nicméně jsou okamžiky, kdy mi v této souvislosti přichází na mysl Nietzschova
znepokojivá myšlenka, že neexistují žádná fakta, jen interpretace.
Osobně si spolu s Feyerabendem myslím, že „[n]eexistuje žádná idea,
jakkoli stará a absurdní, která by nedokázala zlepšit naše poznání.“ ([4],
s. 50) a že „[ž]ádná idea není prozkoumána do všech svých důsledků
a žádnému názoru nejsou nikdy dány všechny příležitosti, které si zaslouží.
Teorie bývají opouštěny a nahrazeny módnějšími vysvětleními mnohem
dříve, než jim byla dána příležitost, aby vyjevily své vlastnosti a charakter.“([4],
s. 53)
Z pohledu „zdravého rozumu“ či třeba metafyzického naturalismu se logický
realismus novoplatóniků, tedy myšlenka, že skutečné a jsoucí je to,
co je věčné a neměnné, zatímco to, co běžně chápeme jako skutečné, hmatatelný
a měnící se svět kolem sebe, je vlastně nejsoucí, jeví jako kontraintuitivní
a absurdní, ale není to spíše pohled na skutečnost, který dnes
neumíme správně použít, prizma, přes které jsme se zapomněli dívat?
Jak by se novoplatónik díval na skutečnost 21. století?
Já samozřejmě nemám ponětí - nejsem schopen takovou rekonstrukci
v této chvíli provést, neboť mé znalosti této flosofe nejsou příliš hluboké,
ale mám takové tušení, že kdybychom světu položili otázku novoplatónským
způsobem, odpověděl by nám možná něco, co by bylo hodno zamyšlení.
37