Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Čas. Blížíš se k něčemu důležitému. Cítíš to, ale ztrácíš soustředění.
Někdy jsou mezi jednotlivými chvílemi zamyšlení celé aeony vnitřního ticha
a prázdnoty. Je téměř nemožné navázat myšlenky, dát jim smysluplnou
podobu.
Pokud se démoni nedívají na seriály, možná jde jen o tu ubíjející práci. Sisyfův
kámen. To, co ty a lidé kolem tebe skládáte (a někdo daleko vepředu
kontroluje a pouští ten opakující se útržek zpráv), zase jiní lidé rozebírají
na součástky, které ti přiváží mlčenlivý skladník.
V okamžiku, kdy tě to napadne, víš, že je to pravda. Uvědomuješ si,
že i přes téměř absolutní nemožnost přemýšlet, postupně dospíváš
k novým poznatkům. Okolí se nemění, ale ty se přese všechno vnitřně vyvíjíš,
i když nesmírně pomalu. Dává ti to novou naději. Odplývají další
a další věky a ty se zabýváš fungováním tohoto pekla a problémem času:
Nějaká forma času zde musí existovat, neboť existuje pohyb. A pokud
se opakuje stále tentýž proces, mohlo by jít o nějakou formu časové smyčky,
na které je ale tvé vědomí alespoň částečně nezávislé. Existuje jinde lineární
plynutí času? Ve vnějším světě (existuje-li vůbec)? Nebo jde vždy jen o časové
smyčky, pohyb po kružnici, která ale může mít obvod tak velký, že jej pozorovatel
vnímá jako přímku?
Připadá ti to pravděpodobné. Přemýšlíš o nekonečném množství soustředných
kružnic, časových smyček různé velikosti – počínaje Planckovou
délkou a konče v nekonečnu.
Pokud tomu tak je, pak v bezčasovém bodě nula sídlí… kdo? Bůh? Ďábel?
Usuzuješ – zatímco ve tvém světě ubíhají snad tisíciletí a ty myslíš
častěji na doušek vody než na svoji postupně konstruovanou flosofckou
soustavu –, že časovým smyčkám vládne ďábel, cyklický démon, spoutávající
vše existující do okovů věčného návratu. Nade všemi kruhy časů, které
jsou Dantovými kruhy pekla, pak musí sídlit Bůh.
Možná se však vnitřní čas může vymanit z kruhu a postupovat vpřed.
K Bohu? Dává ti to smysl. A pomáhá ti to přežít. Cítíš, že alespoň tvůj duch
se chvílemi osvobozuje z toho krutého područí, zatímco tvé bolavé prsty
křečovitě opakují stále stejné pohyby.
92