Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

ke křesťanskému důrazu na spásu díky (nezasloužené) Boží milosti.
Podobný důraz na samostatnou aktivitu jedince kladou i některé východní
nauky, konkrétně několik proudů a flosofckých škol hinduismu a samozřejmě
buddhismus ve své původní théravádové podobě a v podobě některých
škol mahájánového směru, zvláště pak zenu, ty se však od těch evropských
liší svou metodou, zdůrazňující meditační techniky, vyprázdnění
mysli a – v případě zenu – zřetelného odmítnutí jakékoli intelektuální spekulace
ve prospěch jednoznačné orientace na přítomný a neinterpretovaný
okamžik.
Zdá se, že jen evropské myšlení (a některé školy indické flosofe) se,
v některých obdobích svého vývoje, snažily k duchovnímu poznání dospět
cílenou a usilovnou flosofckou spekulací (jíž se zabývali i Plótínem kritizovaní
gnostikové, i když ti kladli větší důraz na mystické praktiky).
Zkoumání dějin tohoto typu myšlení a duchovní cesty, jehož je
novoplatónismus zřejmě nejexemplárnějším příkladem, a historických
souvislostí, jež vedly k jeho rozkvětu či naopak úpadku, nás může dovést
k zajímavým náhledům na aktuální situaci evropské civilizace, i když
se současně domnívám, že ještě nosnější je v tomto směru zřejmě gnosticismus.
Zajímavé poznatky by rovněž mohlo přinést srovnání mezi novoplatónskou
interpretací antické mytologie a proměnami křesťanské theologie
v posledních dvou stoletích. Tak, jako pro vzdělané Řeky a Římany nebylo
možné akceptovat doslovnou interpretaci mytologických vyprávění
o jejich bozích, i mnozí dnešní křesťanští myslitelé sublimují původní doslovnou
interpretaci klíčových biblických příběhů a tradičních představ
o Bohu do stále sofstikovanějších podob.
V souvislosti s novoplatónismem a jeho preferencí potence před aktualitou
bezpochyby v tomto směru stojí za zmínku současný irský flozof Richard
Kearney, o němž ve svém článku Zač křesťané vděčí ateistům referuje
Tomáš Halík: „Zde bych připomněl již citovaného Richarda Kearneyho
a jeho knihu „God who may be“: O Bohu nelze říci, že „jest“ nebo „není“,
obě tyto odpovědi (jak už víme z tradice negativní theologie) jsou nedostatečné;
Kearney nabízí (a v Bibli nachází) jinou odpověď: „Bůh může být“.
35