Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Zatímco svou povahou zlé bytosti číhající v temnotě na své nevinné oběti,
jež zabíjí či dokonce mění v monstra, zcela zjevně koresponduje se starými
i velmi starobylými mýtickými, legendárními a literárními vzory (na mysli
nám mohou v této souvislosti vytanout upíři a jiní nemrtví, lidem nepřátelští
démoničtí obyvatelé neprostupných hvozdů či nepřeberné množství
japonských strašidel) nezdá se, alespoň na základě současného pátrání,
že by Zalgo byl předmětem novodobých mýtů známých také jako urban
legends – to bychom se museli setkat s vyprávěními typu „kamarádovi
mého kamaráda se stalo...“, tedy s vírou, že měl někdo s touto entitou
osobní zkušenost. Tudíž přesto, že je Zalgo opředen výše uvedeným vpravdě
mýtickým a chmurně poetickým popisem, není jeho statut shodný
se statutem jiných postav novodobých mýtů, jakými jsou například šedí
mimozemšťané či chupacabra. Přesto působí na mysl lidí intenzivněji, než
prostá fktivní postava, což může být dáno i tím, že nebyl pevně kodifkován
žádným autorem, jeho identita se vynořila postupně z kolektivního
nevědomí mnoha lidí a lze jej tedy právem považovat, stejně jako žité
mýty, pověsti a legendy, za důležitou výpověď o naší společnosti.
Jaký zlověstný archetyp se tedy ve stovkách obrázků a desítkách videí
na internetu manifestuje?
Obrátíme-li se k jeho podobě, nelze v této souvislosti opomenout zjevný
vliv současné japonské a vůbec asijské kultury ztělesněné v populárních
hororových snímcích jako jsou Kruh (Ringu) či Nenávist (Ju-on) a jejich
americké remaky. Démonická Sadako/Samara se podobě Zalgo velice blíží,
ale stejně tak je třeba připomenout například proslulou masku zabijáka
z flmové série Vřískot.
Budeme-li hledat, najdeme množství dalších démonických tvorů
s temnou prázdnotou místo očí. Oči jsou okna do duše a člověk při pohledu
do očí Zalgových zírá – a propadá se – do Propasti, Abyssu, a dál,
až za brány meonu (meon je okultní termín pocházející z řeckého to me on
- „nebytí“) do samotného srdce Nebytí, z nějž pocházejí Pratchetovy „Věci
z podzemních rozměrů“ (pseudoentity z série knih o Zeměploše, monstra
bez vlastností občas pronikající do světa, kde se živí magií), do Prázdnoty,
jež je vyplněna divokým vřením kvantového vakua. Za brány, jimiž pro-
130