Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Dále existuje menší množství dalších skupin označujících se za satanisty,
z nichž některé se hlásí k extrémní pravici, ideologii nacismu a jiným
bizarnostem, což však většina mainstreamových satanistů striktně odmítá
a kritizuje. Řád devíti úhlů (Order of Nine Angles - O.N.A.) se dokonce hlásí
k lidským obětem, je však otázkou, zda protagonisté těchto myšlenek svá
slova někdy uvedli do praxe, osobně o tom spíše pochybuji. Lidé kolem
O.N.A. vypracovali složitý mystický systém, na jehož konci obětuje satanista
sám sebe (páchá rituální sebevraždu) a vstupuje do říše „akauzálna“
(ať už to znamená cokoli), z níž pak dále ovlivňuje dění ve světě.
Joy of Satan rovněž nabízí, nutno dodat, že vcelku neoriginální, zasvěcovací
systém založený na přepracovaných textech z oblasti západního
hermetismu a východní mystiky, přičemž v publikovaných materiálech vykrádají
mimo jiné i známého českého prvorepublikového hermetika Františka
Bardona. O.N.A. i JoS se hlásí k nacistické ideologii.
Ve Skandinávii existují radikální skupinky propojující satanismus a germánské
pohanství, které se proslavily zapalováním kostelů (často krásné
a hodnotné dřevěné památky). Původně šlo o snahu „očistit“ původní pohanská
božiště, která křesťané kdysi zabrali a postavili na nich své chrámy
– tak o tom referuje norský pohan, radikál a jedna z vůdčích postav pravého
norského blackmetalu Varg Vikernes, podle nějž se pak do pálení
dalších svatostánků pustili hloupí „náctiletí“ satanisté, ale původně to satanismem
motivované nebylo. Tak či onak: Většina satanistů, vzhledem
k úctě chované k umění a k cizímu majetku, počínání takového druhu neschvaluje.
Extrémistické satanistické skupiny se naopak negativně vymezují
vůči LaVeyově koncepci, kterou odmítají jako „příliš měkkou“.
Dále je třeba zmínit, že se k satanismu hlásí množství hudebních skupin,
zvláště pak zaměřených na black metalovou hudbu, a jejich fanoušci
často užívají satanistickou symboliku. Z rozhovorů s některými (dnes již
dospělými) satanisty mám zjištěno, že se k satanismu skutečně přes metalovou
hudbu a „satanistickou pózu“ dostali. Lze říci, že většina fanoušků
této hudby z toho „vyroste“, ale někteří z nich se posléze začnou zajímat
o hlubší flosofi satanistického pojetí světa a zniterní si ji.
163