Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

MDMA („extáze“)
a léčba posttraumatické stresové poruchy
Postraumatická stresová porucha (PTSP či PTSD, z angl. Post-traumatic
Stress Disorder) patří k vážným duševním onemocněním, které významným
způsobem snižují kvalitu života postiženého. Jedná se o patologickou
dlouhodobou reakci na traumatický prožitek. Mohla by MDMA pomoci
odstranit bariéry a eliminovat úzkost a strach spojený se vzpomínkami
na zážitek, který nemoc vyvolal?
Poruchu může vyvolat například zážitek z války, ohrožení života, znásilnění,
přírodní katastrofa, apod. Onemocnění se vyznačuje poruchami
spánku, úlekovými reakcemi, depresemi nebo snovými reminiscencemi
prožitého traumatu. Nemocný se v myšlenkách k traumatu neustále vrací,
těžce snáší situace, které mu zážitek připomínají, často se stane problémovým
uživatelem alkoholu či jiných drog. Jedná se mimochodem o dosti
nákladné onemocnění, jehož léčba a pracovní neschopnost s ním související
stojí zdravotní pojišťovny nemalé peníze. Toto onemocnění bývá léčeno
psychiatricky (antidepresivy) a psychologicky. V druhém případě se ovšem
vyskytuje překážka v podobě neochoty pacienta vrátit se k (často vytěsněnému)
zážitku, který trauma způsobil.
Právě zde by MDMA mohla, coby entaktogen, pomoci odstranit bariéry
a eliminovat úzkost a strach spojený se vzpomínkami na zážitek, který
nemoc vyvolal. Zní to rozumně a zkušenosti terapeutů, kteří na přelomu
sedmdesátých a osmdesátých let MDMA tímto způsobem používali (předpoklad,
že by tato substance mohla mít terapeutický potenciál poprvé vyslovil
v roce 1972 Alexander Shulgin na základě vlastní zkušenosti), nasvědčují,
že by tato látka skutečně mohla pomoci. Poté, co byla tato látka
kriminalizována, její použití v psychoterapii i klinické testování nepřipadaly
v úvahu. K mírné změně došlo až v novém tisíciletí, kdy badatelé, kte-
141