Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Rozptýlení
Jsi Sluncem své malé soustavy věcí. Některé přitahuješ tak silně, že kolem
Tebe obíhají celé roky a desetiletí po stabilních drahách, jiné se odpoutají
a přilnou k jiným sluncím.
Zachytáváš věci svou přitažlivou silou, která si – na rozdíl od gravitace
– vybírá.
Těšíš se ze svých stálých oběžnic – lépe než z hvězd z nich lze vyčíst
Tvou povahu.
Jednoho dne se obrátíš v prach. Věci, stejně jako oběžnice, budou ještě
chvíli setrvačně putovat po svých drahách, pak se však uvolní a vydají
se k jiným sluncím či do černých děr kontejnerů.
Někdy se najde člověk, který zaujme Tvé místo a pokusí se Tvé oběžnice
udržet. Jejich pohyb pak vytváří Stín, zdání Tvé přítomnosti. Avšak
i ten, kdo obětoval sebe aby udržel řád Tvé soustavy, se nakonec obrátí
v prach a věci se rozletí.
Tak to má být.
Prachu je souzeno splynout s ohněm, vodou, vzduchem a zemí, věcem
pak, aby odletěly pryč a staly se součástí nových konfgurací, o nichž se Ti
ani nesní.
Mým posláním je být odstředivou silou Tvých věcí.
Kdo jsem?
73