Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

ázovém použití drogy, kterou jinak běžně užívají každý víkend desetitisíce
lidí po celém světě, přičemž úmrtí a vážné zdravotní obtíže se ani zdaleka
neblíží úmrtím a obtížím spojeným s užíváním alkoholu. A to ještě poznamenejme,
že zdravotní obtíže v souvislosti s „extází“ často plynou z nekvalitně
připravené drogy, obsahující i jiné substance než MDMA. Bavíme
se o jednorázovém použití MDMA za přítomnosti lékaře, sestry a psychoterapeuta,
přičemž pacient je před užitím důkladně vyšetřen! Opravdu si
tváří v tvář výše zmíněné kritice připadám jako v „Absurdistánu“.
Pravda bude spíš někde jinde. Jak ve svém článku správně poznamenává
Amy Turner, problém spočívá v tom, že velké farmaceutické frmy
nestojí o to, aby se někomu ulevilo po užití jediné pilulky. Jakékoli jediné
pilulky. Jejich zisky jsou vytvářeny léky, které je třeba užívat dlouhodobě,
nejlépe celoživotně. Těžko proto můžeme doufat, že podpoří výzkum,
o němž je zde řeč, nebo že proti němu alespoň nebudou lobbovat. Antidepresiva
– jakkoli skutečně zkvalitňují život mnoha vážně nemocných
pacientů – jsou také dobrý byznys a přijít o množství pacientů, u nichž
jsou indikovány, obchodu nesvědčí. Doufat v současné situaci ve zdravý
rozum či humanitní ideály je asi nesmyslné.
Může MDMA pomoci i v jiných psychiatrických indikacích? Domnívám
se, že ano, a to především v těch, které příznivě reagují na psychoterapeutickou
léčbu a u nichž lze smysluplně pátrat po vyvolávající příčině.
Podobně jako psilocybin by i MDMA mohla pomoci umírajícím pacientům
vyrovnat se s blížící se smrtí. U klinických depresí, bipolární poruchy,
schizofrenií a dalších vážných nemocí bych byl spíše skeptický.
Podstatné je, že za pokus to určitě stojí a rizika spojená s tímto pokusem
o léčbu jsou dle mého názoru nižší než rizika spojená s mnoha jinými
druhy léčby lege artis. Myslím, že MDMA má v psychoterapii své místo,
a že může být v této oblasti užitečnější než halucinogeny, protože její
účinky jsou předvídatelnější, droga odstraňuje psychické bloky, nehrozí
u ní halucinace a paranoia, atd.
Současně je ale třeba zdůraznit, že MDMA sama o sobě postraumatickou
stresovou poruchu neléčí – funguje jako katalyzátor či facilitátor terapeutické
práce. Proto je třeba se vyvarovat pokusů o „samoléčbu“ touto
143