Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

schopna někomu pomoci ani ublížit, jsou to vždy lidé, kteří ji tvoří, kteří
ubližují či pomáhají. Nicméně vzhledem k faktu, že neorganizovaní
křesťané ani neorganizovaní komunisté se zřejmě nikdy žádných podstatných
ukrutností nedopustili, můžeme je v tomto směru vynechat (ale
když už, tak jak neorganizované křesťany, tak neorganizované komunisty!),
nicméně je to okrajová záležitost, a, jak uvidíme dále, stoupenec jakékoli
ideje by neměl zavírat oči před dějinami pokusů o její realizaci, a to
bez ohledu na to, zda je organizován, či nikoli.
6) A konečně: (Mnou předjímaný) argument „byla to jiná doba“ je tak
vágní, že jej lze beze všeho aplikovat i na první polovinu 20. století, pakliže
někdo nedokáže, kde se dějinná hranice, za níž se „odpouštějí hříchy“ nachází
(a proč právě tam).
Nuže, máme zde dvě učení, jež jsou z hlediska v jejich jménu způsobeného
utrpení srovnatelná. Můžeme samozřejmě disputovat o tom, co
všechno a kam spadá či nespadá, ale byly by to diskuse o detailech.
Podržíme-li se nesporných případů, musíme uznat, že ve jménu obou
ideologií bylo s lidskými bytostmi nakládáno v určitých místech a časech
neospravedlnitelně krutě a dozajista v přímém rozporu s původním
učením Ježíše Krista (pomíjím civilizační přínos obou – to si žádá samostatnou
úvahu).
Ptám se tedy: Pakliže z důvodu minulé krutosti nejsou komunisté morálně
oprávněni hlásat či vlastně vůbec zmiňovat Krista, jsou k tomu morálně
oprávněni křesťané? Nota bene, když křesťané ty ukrutnosti páchali
ve jménu Knížete pokoje zatímco komunisté nikoli?
Pakliže oponent namítne, že ukrutnosti spáchané ve jménu Kristově,
nebyly spáchány „pravými křesťany“, lze odvětit, že v tom případě ukrutnosti
páchané ve jménu komunistické ideje nebyly páchány „pravými komunisty“
a jsme tam, kde jsme byli.
Jsou v zásadě dvě cesty, jak se s takovou minulostí vypořádat: Buď ji
škrtnout jako něco, co se nás – tedy „pravých nás“ (křesťanů, komunistů)
netýkalo a bylo jen chybou jednotlivců, dezinterpretací, sejitím z cesty
atp., nebo ji uznat, pokusit se ji pochopit a činit pokání (a snažit se vytvořit
takové mechanismy, aby poznanému zlu bylo v budoucnu možné přede-
147