Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

se tento systém liší od starších pokusů nahradit Boha lidstvem či nějakou
ideou člověka, jako tomu bylo například během Francouzské revoluce či
jak o tom uvažoval Auguste Comte.
Za klíčové je třeba považovat satanistické pojetí morálky, které je založeno
na oplácení dobrého dobrým a zlého zlým. Satanisté odmítají
křesťanské „nastavování druhé tváře“.
Laveyanismus je umírněně hédonistický – člověk má právo beze studu
ukájet své choutky, pokud tím nikomu neubližuje. LaVey odmítá myšlenku
jakéhokoli duchovního hříchu či provinění – člověk se může provinit jen
vůči jinému člověku.
I satanismus v LaVeyově pojetí však zná „hříchy“, ty se ovšem od těch
křesťanských dosti liší. Hlavním satanským hříchem je hloupost – satanista
si nemůže dovolit být hloupý. Dalšími jsou například sebeklam či neplodná
pýcha – obecně řečeno lze říci, že by se satanista měl dle LaVeye
vystříhat všeho, co snižuje jeho schopnost přežít a nalézt uplatnění
v běžném životě.
Satanská estetika, spojená s černou barvou, lebkami a dalšími ponurými
proprietami, zjevně vychází z dekadentní prehistorie satanismu, je však
třeba zdůraznit, že laveyanismus přebírá z dekadence pouze vnější aspekty,
odmítá však její nihilismus, protože satanismus je jednoznačně koncipován
jako přitakání životu. Estetično je pro satanisty jedna z nejvýznamnějších
hodnot a je důležitým nástrojem umocňujícím sílu rituálů.
Laveyánský satanismus tedy rozhodně není, jak by se na základě jeho
extravagantní estetiky mohlo zdát, kultem smrti, jeho ústřední hodnotou
je život, smrt označuje LaVey za „velké odříkání“ a vnímá ji negativně. Lze
říci, že pokud jde o vyrovnání se se smrtí, nenabízí tento myšlenkový směr
nic duchovně přínosného (to však platí i o vírách nabízejících barvotiskový
model posmrtného života věřících v „nebíčku“).
Laveyanismus pojímá člověka jako „svobodné zvíře“ a součást přírody,
striktně proto odmítá rituální obětování zvířat – zabíjet smí člověk pouze
v sebeobraně nebo pro potravu. Člověk není pánem přírody, ale její součástí.
158