Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

či ono náboženské či flosofcké přesvědčení je často mimo jiné také formou
otázky položené majoritní společnosti, otázky, kterou sice lze přejít
mlčením či zahrnout výsměchem, ale rozhodně nikoli ke škodě tazatele.
Závěrečná otázka zní: Může v české společnosti dojít k nějakému zvratu,
jenž by vyústil v zmasovění nějakého náboženství a v monopolizaci víry,
například v podobě masové rekatolizace společnosti, jíž se někteří lidé
obávají, či dokonce k vítězství islámu v našich končinách?
Osobně si myslím, že to není moc pravděpodobné. Pokud by k tomu
mělo dojít, musely by nastat mimořádné okolnosti spojené se silným tlakem
na populaci shora. Co se obav z islámu (ve smyslu obav z islamizace
společnosti) týče, pokládám je v našem prostředí za ještě přehnanější, než
obavy z rekatolizace.
Pokud se však bude česká společnost vyvíjet organicky, bude i nadále
společností něcistů, lidí indiferentních a menšiny křesťanů, především, ale
nejen, katolických, okořeněnou trochou buddhistů, muslimů, novopohanů,
okultistů a nezávislých mystiků. Bůh suď, zda je to tak dobře či nikoli,
nicméně z mého pohledu je to lepší, než kdybychom byli na cestě k jakkoli
jednobarevné teokracii.
152