Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

jít). Hlásím se k druhé možnosti, protože může přinést více dobra než ta
první, ale v každém případě tvrdím, a trvám na tom, že není možné současně
říci, že v jednom případě jsme to nebyli „praví my“, ale v druhém
případě to byli „praví oni“.
Mají tedy křesťané a komunisté (kteří toho ve skutečnosti mají společného
mnohem víc, než se zdá - samozřejmě především skvělé ideje
na začátku a jejich následnou často zcela katastrofální realizaci) právo
kázat či zmiňovat Krista?
Pomineme-li fakt, že z právního hlediska na Krista a na interpretaci
jeho života a myšlenek opravdu nemá žádná organizace autorská práva (ač
by to některé církve jistě uvítaly), pak musíme říci, že co se morálního
práva týče, Kristus skutečně těžký kalibr je a neměl by být citován neuváženě.
Je-li však k Evangeliím přistupováno s respektem a rozmyslem, může
o něm mluvit kdokoli, protože je tu pro všechny. Neboli, jak pravil jihoafrický
anglikánský biskup, bojovník proti apartheidu a nositel Nobelovy
ceny míru (jíž dostal v době, kdy ještě něco znamenala) Desmond Tutu,
Bůh není křesťan.
148