200 Wućahi z protokollow M. S.přećelow a spisaćelow, husto dosć drje zapóznaty a wobskoržo¬wany dla jeho duchowneho a literariskeho zwjazka ze słowjan¬skimi ludami, ale tež jako nawědźity muž a swěrny poddan připó¬znaty a česćeny před samymi wysokimi zemje, tež před Jeho Ma¬jestosću, našim lubowanym kralom, kotrehož je junu směł w serb¬skej rěči rozwučować. Porědko je štó swój lud tak lubo měł, takwjele za njón činił a so prócował, kaž njeboćički, njehladajo žanejemzdy, njedočakajo žaneho dźaka, njepytajo žaneje česće, njekedź¬bujo pak tež na žane hanjenje, z měrom a stroštnje swój puć dalekhodźo, dokelž měješe dobre swědomje we sebi. Ale tež žanewabjace poskićenje z wukraja njeje zamohło jeho z našeje srjedźiznywuwjesć. A čeho dla je swojich serbskich bratrow tak wulcy jaralubował, hdyž nic jich sprawneje, swěrneje a pobožneje mysle dla?njedźiwajo na to, kajkeho wuznaća su, w tym prawy evangelskia katholski, kiž bóle na to hlada, štož nas zjednoći, dyžli štož nasdźěli, muž křesćijanskeje znjesliwosće a lubosće. Na duchownstwoje junu studował po woli swojeju staršeju, po samsnym pokhile¬nju, ale hač runje njeje ženje žane zastojństwo w Knjezowej cyrkwipytał, dokelž jeho duchowne dary a mocy jeho na druhe poloskutkowanja pokazowachu a dowjedźechu, na rěčespytne, bjez Ser¬bami dotal mało wobdźěłane, dha je tola dźěłaćeŕ w Knjezowejwinicy był, nic jenož přećel cyrkwje a šule, duchownych a wu¬čerjow, ně, tež jich woprawdźity pomocnik, kiž je cyrkej a šulubjez Serbami stajnje mužnje zastupował a podpjerał ze słowoma skutkom, a nuza wosyroćenych serbskich wosadow je jemu bjezprěnimi blizko šła, a jej po móžnosći wotpomhać bě jemu naležanekaž komu hewak, a wustawy za to je sobu załožał. Wažneho aswěrneho sobudźěłaćerja smy z nim zhubili. Štó budźe khmany ahotowy, na jeho město stupić a je wupjelnić? Bohu k česći a Ser¬bam k wužitku, to bě jeho hesło a prawidło. Z kak wšelakimipředmjetami so na samym khorołožu hišće nošeše! Krótko předswojim poslednim bědźenjom je posledni zapis darow za maćičnydom přehladał a jeho so wjeselił. Knjez nad žiwjenjom a smjerćuje jemu pjero z ruki wzał, jako so jemu spodobaše. W słužbjeSerbowstwa je swoju strowosć přisadźił, cyłe Serbowstwo teho dlawo njeho žaruje. W Božej słužbje je swoje žiwjenje wjedł a wob¬zanknuł. Teho dla na njeho to słowo našeho zbóžnika nałožimy:„Ja mara dźěłać to dźěło teho, kiž je mje pósłał, dokelž je dźeń;nóc přińdźe, hdźež nichtó njemóže dźěłać.“ Bóh je jeho nam pó¬słał a z dźěłom jeho rukow nam słužił. Pobožny spěwaŕ rjeknje:Hdyž je naše žiwjenje krasne było, „dha je próca a křiwda było“;krasne je teho dla tež Smolerjowe žiwjenje było. Na Hrodźišku,hdźež w starodawnych časach hród serbskich wjeŕchow steješe awrjeskot a brinkot wójnskeje brónje so słyšeše, nětk pak ćišina
Wućahi z protokollow M. S. 201smjerće knježi, je swój row a wotpočink namakał. Tak zańdźeswěta krasnosć a my z njej!Spi z měrom w swojej khłódnej komorcy, mučny pućowarjo,swěrny dźěłaćerjo, twojej duši wudźěl Knjezowa miłosć mzdu swěr¬nosće; ty sy swoje dźěło dokonjał, njech druzy twój skutk dalewjedu. Serbow splah njezańdźe, tak dołho hač pobožny wostanjea swoju maćeŕnu rěč sebi wysoko waži; njech so stara, zo tutuswoju krónu njezhubi, zo swojich wótcow herbstwo wobkhowa!Spi z měrom, wučerjo a wodźerjo jich wjele; wuknył sym tež jawot tebje, česćił će w žiwjenju, ale blizko sym ći hakle při two¬jim smjertnym łožu stupił; njemóžach tež z tobu a k tebi z Bo¬žeho słowa wjacy rěčeć, dha móžach tola za tebje z Bohom rěčeća twojim lubym prěni trošt přinjesć. Na křidłach mojeje modlitwyje twoja naposledk ćežko pruhowana duša wotsal ćahnyła. „OKnježe, čiń kónc złósće a wšeho ćeŕpjenja, čiń kónc wšej’ hubje¬nosće a wšeho njezboža; wjedź nozy a tež rucy na prawy zbóžnypuć, dha poćehnjemy ducy do twojich njebjes nutř“ a „Wótče, dotwojeju rukow poručam ja swoju dušu, ty sy mje wumóhł, tyswěrny Božo“, jako běch to wuspěwał, bě ty so dobědźił, a nje¬bjeski měr wupřestrje so na twoje blěde wobličo.Spominajće na wašich wučerjow, kiž wam Bože słowo su po¬wjedali, a kedźbujće na wukhód jich zadźerženja a čińće po jichwěrje!2. Słowa stud. theol. J. Wałtarja:Při tutym rowje płaka cyły serbski lud. Při tutym rowjesteji cyły serbski narod; a tež synojo serbskeho naroda, ći synojo,kotřiž so nětko na universitach přihotuja, zo bychu junu po při¬kładźe tutoho njezapomniteho w Serbach skutkowali. Přez mój rotrěči serbska studowaca młodosć a praji Tebi, Ty njezapomnity,drohi zemrjety, dobru, dobru nóc! Měj dźak, wutrobny, nutrny dźak,Ty drohi přećelo našeje młodosće, za Twoju lubosć, Twoju dźěła¬wosć, Twoju woporniwosć a swěrnosć, z kotrejž sy přeco bjez wšejesebićnosće za swój serbski lud swěrnje dźełał a skutkował. NaTebje ženje zapomnić njemóžemy; Twój přikład, Twój wobraz,Twoje wopomnjenje mjez nami w žohnowanju wostanje. Duž spi,spi w Božim mjenje, dobru, dobru nóc!3. Dopomnjenje na Smolerja w mjenje předsydstwa awubjerka M. S. wot seminarskeho w. wučerja Fiedlerja:Što serbski narod želne sylzy roniA kajka zrudna powěsć přez kraj dźe?Što jima duše tyšnosć, želenjeA khorhoj wótčinstwa so k zemi kłoni?