MRAVNÁ VÝCHOVA V ŠKOLÁCH NA SLOVENSKU A V ZAHRANI ČÍ

MRAVNÍ VÝCHOVA A ČESKÁ ŠKOLA
Pavel VACEK
Univerzita Hradec Králové v Hradci králové
Pedagogická fakulta, e-mail: pavel.vacek@uhk.cz
Abstrakt
Situace v oblasti mravní výchovy v českých školách je v prvé části textu prezentována v historickém a
širším společenském kontextu. Autor se mimo jiné zaměřuje na důvody malé pozornosti, která je dosud
této oblasti věnována. Následně jsou rozebírány možnosti, které škola a učitelé mají v působení na
mravní stránku žáků v kontextu současného vývoje českého školství. V závěrečné části příspěvku jsou
předloženy konkrétní náměty, modely a postupy výchovy charakteru žáků a studentů, jejichž vhodná
aplikace otevírá prostor k pozitivní změně v kvalitě mravní výchovy v České republice.
Abstract
The status quo of moral education in Czech schools is presented in a wider historical and social
context in the first part of the text. The author concentrates on outlining why so little attention is paid
to this issue at the moment. Consequently, the work shows what options schools and teachers in
general have in influencing pupils‘ character within the context of the changes taking place in the
contemporary Czech education system. The final part of the work offers comments and suggests
concrete standards and procedures that would, if appropriately applied, allow for positive changes in
the quality of moral education in the Czech Republic.
Úvod
Při výrazně kritickém pohledu by text příspěvku s výše uvedeným názvem mohl být velmi stručný,
neboť situace v oblasti mravní výchovy na českých školách je velmi obtížně popsatelná
(podchytitelná), neboť zde prozatím chybí promyšlená a koordinovaná koncepce. Již dříve jsem
napsal, že vlastně není moc co hodnotit, protože se v systematické podobě s etickou výchovou
setkáváme spíše výjimečně a pokud ano, pak je to záležitost převážně „osobního“ nasazení některých
škol či jednotlivých učitelů (Vacek, 2002).
Pokud přijde řeč na témata spojená se základními etickými otázkami (dobro/zlo,
slušnost/nevychovanost, mravnost/nemravnost), pak se tak děje povětšinou v návaznosti na větší či
menší porušení školních norem a projevů nekázně. Poté zpravidla následují tresty a ze strany odborné i
laické veřejnosti se objevují návrhy na větší restrikci, volání po „starých časech“ a podivné obecné
moralizování. Nesystematičnost a epizodičnost mravní výchovy v českých školách je svým způsobem
paradoxní, neboť utváření mravní stránky žáků se od školy tradičně očekává a učitelé sami, jak
prokázala naše zjištění, to považují za velmi důležité (Vacek, Lašek, 2007, a,b). Nicméně přeci jen se
blýská na časy.
Historický kontext
Současnou situaci v oblasti mravní výchovy v ČR nelze posuzovat bez širšího společensko
historického kontextu. Jakkoliv uplynulo od pádu totalitárního režimu takřka dvacet let, stále tu jsou
dozvuky „neblahého dědictví“.
Kontaminace celého výchovně vzdělávacího systému jedinou „vědeckou ideologií“ se nejvýrazněji
projevovala právě v oblasti mravní výchovy. Ta byla zjevně v rámci tzv. komunistické výchovy
nejvíce prostoupena ideologickým balastem „jediného vědeckého“ učení: marxismem-leninismem.
208