MRAVNÁ VÝCHOVA V ŠKOLÁCH NA SLOVENSKU A V ZAHRANI ČÍ

zdravotních rizik pro vyvíjející se organismus a postupné diskvalifikace schopnosti komunikovat
tváří v tvář, se nedostatečně odreagovává přirozená „agresivita“ dětí prostřednictvím fyzicky různě
náročných herních činností. Virtuální vybití agresivity v počítačových hrách jednak rozostřuje
rozlišení reálného a virtuálního světa a jednak nepřináší skutečnou katarzi spojenou v fyzickým
výkonem. Cesta ke vzájemné agresi a šikaně a nepřiměřené krutosti se tak otevírá…
Škola a ovlivňování mravnosti žáků
Pokusili jsme se pojmenovat dvě základní roviny, v jejichž kontextu se o mravní výchově hovoří a
píše:
a) Rovina obecná - lépe řečeno až příliš obecná - a proklamativní. Tedy spíše „postaru“. To
znamená v pojetí žádoucích cílových kategorií mravní výchovy. Po deideologizaci výchovy
zde není zásadních rozporů, neboť víme, že je třeba obrátit pozornost na posilování základních
všelidských hodnot jako jsou svoboda jednotlivce, respektování lidské důstojnosti, aktivní
podpora dobra proti zlu a násilí, posilování smyslu pro čest a právo, rozvíjení altruistických
rysů osobnosti a prosociálního chování atd. Velmi vážným problémem zůstává otázka, jak tato
témata „dostat“ k žákům způsobem, který by je oslovil.
b) Rovina varovná - zvyšuje se a sílí kritika přílišné liberalizace rodinného a institucionálního
výchovného prostředí a tam používaných metod. Tyto varovné hlasy jsou posilovány
množícími se případy excesů ze strany žáků ve školách. A vskutku přibývá otevřených či
skrytějších ataků, jejichž objektem se stávají i učitelé. Vulgarismy a dokonce pohrůžky
fyzickým útokem až po jeho realizaci se objevují stále častěji. Zatímco v dřívějších dobách se
výstřelky žáků (popř.učitelů) odehrávaly za dveřmi tříd, v současnosti je dění ve třídách
dokumentováno a na internetu prezentováno. Není třeba zdůrazňovat, že tyto dokumenty (ať
už jde o nevyprovokované, ale i vyprovokované či inscenované záznamy) nevyznívají pro
učitele lichotivě. Obraz práce učitelů je těmito příspěvky zkreslován a není žádná jiná profese,
která by byla podrobena srovnatelné diskreditaci. Jsou dvě cesty, jak věci změnit. Zákazem
používání nahrávacích zařízení (mobil) a kvalitnějším výkonem profese.
V daném kontextu B. Blížkovský říká: „Chceme-li rozvíjet morálně ideový profil mládeže,
nevystačíme s voluntaristickým vyhlašováním sebeušlechtilejších cílů a norem, ani s pouhým kupením
samoúčelných akcí bez zřetele k jejich skutečné výchovné hodnotě“ (Blížkovský, 1992, s. 160).
Shrnující, výstižnou a dodnes plně platnou kritiku tradiční a tedy nefunkční (či málo funkční) morální
výchovy podává Bull (1973). Tato výchova se mu jeví být:
a) Abstraktní: Je postavena na abstraktních principech, které nemají oporu o konkrétní zkušenosti
žáků. Je tedy současně i proklamativní.
b) Deduktivní spíše než induktivní: Aplikace proklamované hodnoty nebo principu, probíhá
převážně dedukcí směrem ke konkrétní situaci. Princip, norma je pak chápán jako cosi
vnějšího, cizorodého.
c) Pasivita vychovávaného: V tradiční morální výchově je dítě poučováno, usměrňováno
vychovatelem namísto toho, aby se samo aktivně podílelo na svém morálním růstu. Pasivita
žáka je charakteristická pro všechny autoritativní modely výchovy.
d) Iracionální: V minimální míře apeluje na rozum, je spíše dogmatická. Žáka v jeho možnostech
rozumové analýzy podceňuje. Nepracuje se dostatečně s předpokladem, že je schopen plného
„morálního porozumění“.
e) Negativní: Tato výchova je a priori zaměřena na negativní regulaci. Učí především tomu, co
nedělat (co se nemá, co je zakázáno). Cestu k pozitivnímu programu nabízí abstraktní,
mlhavou a neurčitou.
f) Ignorující konflikty: Bull považuje tuto položku za největší slabost tradiční morální výchovy.
Dle něho je ignorován konflikt hodnot v konkrétních morálních situacích. „Slepá věrnost“
jakékoliv hodnotě je neadekvátní při hledání řešení ve složitosti poloh, které přináší život.
211