MRAVNÁ VÝCHOVA V ŠKOLÁCH NA SLOVENSKU A V ZAHRANI ČÍ

Koncepce komunistické mravní výchovy se odvíjela od dogmatického výkladu etiky, v níž byla tzv.
komunistická etika (morálka) povýšena nad všechny ostatní etické systémy, vzato historicky i
poměřováno současností. Kodex budovatele komunismu byl karikující, nicméně nebezpečnou
propagací „oddanosti věci“ komunismu, socialistického vlastenectví a proletářského
internacionalismu se zcela závažnými důsledky pro utváření mravnosti jak učitelů, tak jejich žáků.
Takzvaná „dvojí morálka“ typická pro léta „normalizace“ vykonala své a prohloubila morální deficit
celé společnosti.
S. Kučerová ukazuje, že poměr dobra a zla byl naivně pokládán za vyřešený v důsledku postupné
přeměny společenského řádu v řád socialistický a následně komunistický. "Veškeré ´zlo´ se
redukovalo na přežitky kapitalismu ve vědomí, beztřídní společnost byla líčena jako nejvýš dokonalá a
zcela bezkonfliktní" (Kučerová, 1990, s. 30).
Jako vůdčí a základní kritérium morálnosti se uplatňovalo tzv. třídní hledisko. Hodnoty existující
mimo třídní zájmy „nejrevolučnější síly společnosti a jejího předvoje marxisticko leninské strany“
(nebo dokonce v rozporu s nimi) byly podceňovány, zneuznávány a označovány za nepřátelské. V
lepším případě byly hodnoty obecně lidské, osobnostní, národní, celospolečenské řazeny za nejvýše
postavené zásady formulované v Morálním kodexu budovatele komunismu: oddanost věci
komunismu, láska k socialistické vlasti a ostatním socialistickým zemím (viz např. Iljinová, 1972, s.
116, 117).
Stupeň ideologického ovlivnění byl tedy v případě mravní výchovy závažnější než u ostatních složek
výchovy. S tím souvisí i vyšší míra znehodnocení většiny toho, co bylo u nás po 2. světové válce k
tématu mravní výchovy vydáno. Právem Kučerová poukazuje na předválečné období, ve kterém se z
různých úhlů k otázkám etiky a mravní výchovy ve školách vyslovovala řada významných
představitelů naší tehdejší filozofie, pedagogiky, psychologie, sociologie i politiky (Masaryk, Čáda,
Krejčí, Bláha, Rádl atd.). (Kučerová, 1990, s. 23-32)
Dalo by se předpokládat, že po roce 1989 morálka a proces její obnovy a dalšího rozvíjení budou v
centru zájmu teoretiků i praktiků. Zatím tomu tak reálně v ČR není. Odborníků, kteří se profilují
v oblasti psychologie morálky, mravní výchovy, výchovy k hodnotám a charakteru je vskutku velmi
málo. Kdybychom chtěli uspořádat obdobně tématicky zaměřenou konferenci v ČR jako je tato, pak
by se zřejmě nedostávalo řečníků ani příspěvků. Samozřejmě, že se etická témata při různých
příležitostech objevují, ale spíše jako vedlejší produkt („přidružená výroba“) jiných zkoumání
Pelikán již v roce 1993 v úvodu recenze knihy Roche Olivara Etická výchova konstatoval, že
pociťovaný aktuální nedostatek literatury v oblasti mravní výchovy je způsobený „snad rozpaky nad
touto dříve akcentovaně ideologickou oblastí“ (Pelikán, 1993, s. 209, 210).
Ony „rozpaky“ mají zřejmě specifické kořeny. Deideologizace školy proběhla relativně snadno.
Témata spojená s komunistickou morálkou byla prostě vynechána, ale zdá se, že byla vynechávána a
nerozvíjena i etická problematika jako taková. V podstatě správná idea apolitické školy s nepřípustnou
stranickou propagandou byla mnohými učiteli špatně pochopena. Někteří pedagogové nijak - pro
jistotu - nereflektují aktuální události, které se odehrávají za branami škol ať už na úrovni obce,
regionu, státu, Evropy či světa. Jak reagovat nestranně či nestranicky na různé společenské a jiné
události Klíč máme v ruce: z etického hlediska. Ostatně univerzální morální principy jsou
zastoupeny v demokratických zemích jako součást tzv. ústavního pořádku v podobě Všeobecné
deklarace lidských práv.
V daném kontextu je charakteristické, že naši pedagogové jsou kritizováni, že neučí novější a
nejnovější dějiny. Jeden z důvodů spočívá v tom, že se „neví jak“ a pak – v řadě případů – se
pedagogům „do toho nechce“, protože - byť si třeba až tolik nezadali s minulým režimem - není čím se
pyšnit. Do školy voláme pamětníky na besedy s žáky. Nedávno jsem udělal se svými studenty besedu
a v roli pamětníka jsem odpovídal na otázky týkající fungování školy v období normalizace. Ne
všechny otázky byly příjemné, ale málokdy jsem měl takový autentický pocit užitečnosti a naladěnosti
na své studenty jako tentokrát.
Je skutečností, že celá devadesátá léta byla primárně orientována na rozvoj, konstrukci a rekonstrukci
ekonomických a politických struktur a na oblast morálky jakoby nebyl čas. Dílem proto, že se jaksi
naivně předpokládalo, že mravnost přijde sama, automaticky v ruku v ruce se svobodou. Dokonce
209