MRAVNÁ VÝCHOVA V ŠKOLÁCH NA SLOVENSKU A V ZAHRANI ČÍ

výchovných praktik zažité a odzkoušené postupy, kterými by komplexněji ovlivnila mravní stránku
osobnosti svých žáků (Vacek, Švarcová, 2008).
Nicméně právě v současnosti v gesci MŠMT ČR a na webových stránkách Výzkumného ústavu
pedagogického probíhala debata o možném začlenění etické výchovy jako Doplňujícího vzdělávacího
oboru (vlastně předmětu) do RVP pro ZV. Podobný statut má v tomto dokumentu Další cizí jazyk a
Dramatická výchova. Tato iniciativa vzešla ze strany řadových učitelů („zdola“), kteří pociťovali
nezbytnost zvýraznit i v tomto dokumentu potřebu utvářet mravnost žáků systematicky a pro děti
zajímavým a přitažlivým způsobem.
Základní oporu mají tyto iniciativy v občanském sdružení Etické fórum ČR, které se ujalo školení
zájemců z řad učitelů v rámci celoživotního vzdělávání v akreditovaných kurzech etické výchovy.
Obsahem těchto školení se stala výchova k prosociálnosti v pojetí R. Roche Olivara a L. Lencze. Ve
spolupráci s nimi a s přímou osobní podporou O. Križové a I. Podmanického Etické fórum ČR
organizuje dvouroční kurzy, které absolvovalo již několik stovek pedagogů a mnozí z nich iniciativně
předmět etická výchova na svých školách učí a nebo její prvky prosazuji do blízkých předmětů a
témat. Je zřejmé, že dalším krokem by se mělo stát studium etické výchovy jako aprobačního
studijního oboru na vysokoškolské úrovni v rámci učitelské přípravy pro učitelství na 1. a 2. stupni
základní školy i střední školy. I zde můžeme mnohé přebírat a poučit se od svých slovenských kolegů.
Modely výchovy charakteru jako varianty rozvoje mravnosti žáků
Samozřejmě, že při ochraně před sociálně patologickými jevy má i restrikce svoje oprávnění, ale my
jsme přesvědčeni, že daleko účinnější a dokonce úspornější je aplikovat takové koncepce mravní
výchovy, které budou systematicky a vysoce kvalifikovaně rozvíjet mravní stránku osobnosti
vychovávaného. Jako nástroj k rozvoji mravnosti žáků mohou posloužit modely výchovy charakteru,
které jsme prezentovali na jiném místě a o nichž se stručně zmíníme (Vacek, 2006, 2008). Blížkovský
v daném kontextu upozorňuje, že "...charakterotvorný proces je složitější, syntetičtější a komplexnější
než proces vzdělávací. Není proto divu, že se v morální výchově setkáváme s častým formalismem, s
rozpaky i s bezradností" (1992, s.160). I proto je pro nabízené modely charakteristická komplexnost,
promyšlenost, provázanost a vysoká angažovanost většiny pedagogického personálu školy.
Prvním je model T. Lickony. Lickona nachází podstatu „dobrého charakteru“ v harmonii tří
základních složek. Jedná se o mravní poznání (vědomí), mravní cítění a mravní jednání (Lickona,
1992, Vacek, 2006). V praxi to znamená, že úspěch v mravní výchově bude mít ten, kdo dokáže
oslovovat nejen rozum dítěte, ale i jeho city a také vhodně usměrňovat jeho chování. Dle Lickony se
jedná o model 3H (head, heart a hands).
K výchově „dobrého charakteru“ ve škole volí Lickona tzv. dvanáct strategií (devět z nich se
uskutečňuje v rámci třídy a tři v rámci celé školy):
V rámci třídy by učitel měl: 1) Jednat jako ochránce/pečovatel, rádce a být žákům vzorem
podporujícím jejich prosociální chování a korigujícím nevhodné jednání. Lickona právě osobnosti
učitele připisuje hlavní roli při formování charakteru žáků. Klade důraz na vybudování vzájemně
kvalitního vztahu mezi učitelem a žákem. 2) Vytvářet ve třídě morální společenství. Pomáhat žákům
(studentům) se vzájemně poznat a respektovat, pomáhat si a cítit se plnohodnotnými členy třídy. 3)
Praktikovat kázeň postavenou na tvorbě a uplatňování pravidel (norem) jako prostředku k rozvoji
morálního usuzování, sebekontroly a respektu k druhým. 4) Vytvářet demokratické třídní prostředí, v
němž mají žáci příležitost spolurozhodovat a nést svůj podíl odpovědnosti za utváření třídy jako místa,
kde se dobře žije, učí a pracuje. 5) Učit hodnotám v rámci kurikula s využitím obsahu vyučovaných
předmětů jako prostředku ke zkoumání etických témat. 6) Využívat kooperativní učení k rozvoji
dovedností a návyků pomáhat druhým a pracovat v týmu. 7) Rozvíjet potřebu odvést „poctivý“ výkon,
„dobrou práci“ podporováním odpovědnosti za vlastní výkon a posilováním vztahu k hodnotám
vzdělání a lidské práce. 8) Podněcovat morální reflexi prostřednictvím čtení, psaní, diskusí, debat a
nácvikem dovedností dělat správná rozhodnutí. 9) Učit žáky a studenty řešit konflikty tak, aby byli
schopni nacházet spravedlivá a nenásilná východiska.
213