Aplikovaná etika v sociálnej práci - Prohuman

A n d r e j M á t e l , M i l a n S c h a v e l , P a v e l M ü h l p a c h r , T i b o r R o m a n ( e d s . )
__________________________________________________________________________________________
Závěr
Situace úvěrování a lichvy nejen v sociálně vyloučených lokalitách je téměř neřešitelná.
Výše uvedené nasvědčuje tomu, ţe se společnost chce proti lichvě bránit a pomáhat
postiţeným větší informovaností. Lidé, kteří jsou lichvou ohroţeni, často o rizicích vědí.
Mnohdy jsou informováni i o výši úroků. Nechtějí si ovšem připustit, ţe se mohou ocitnout
v situaci, kdy nebudou moci splácet. Je velice chvályhodné, ţe byl sestaven index etického
úvěrování. Bylo by velice prospěšné, kdyby se tímto indexem bankovní i nebankovní domy
řídily. Problém je však v tom, ţe v sociálně vyloučených lokalitách škodí také osoby či
skupiny osob, které půjčují, aniţ by měly jakékoli povolení. Půjčují na vlastní pěst a následně
půjčené peníze vymáhají velice zavrţeníhodným způsobem. Často dochází k vydírání a
trýznění jak fyzickému, tak psychickému. Tito jedinci se jen stěţí nechají zásadami etického
kodexu ovlivnit. Osoby, které se takto samostatně půjčováním peněz zabývají, jsou hlavními
nositeli a pachateli lichvy. Stěţejním úkolem pro sociálně vyloučené lokality proto je vytěsnit
odtud právě tyto lidi. K tomu ovšem nestačí jen represe, nýbrţ soustavné a cílevědomé
odstraňování znaků, které jsou pro vyloučené lokality charakteristické. A to je cesta dlouhá a
sloţitá
- 202 -