Aplikovaná etika v sociálnej práci - Prohuman

A n d r e j M á t e l , M i l a n S c h a v e l , P a v e l M ü h l p a c h r , T i b o r R o m a n ( e d s . )
__________________________________________________________________________________________
svých všedních dilemat, která odsud plynou. Hledají taková pravidla jednání s klienty, „podle
nichţ mohou postupovat bez obav, ţe budou neustále proţívat napětí mezi tím, co „diktují“
podmínky ţivota v organizaci, a tím, co by si sami přáli.“ (Musil, 2004, s. 45)
Musil (2004) upozorňuje na to, ţe při výkonu profese uplatňují sociální pracovníci vlastní
představy o klientech a řídí se předsudky, jeţ při vnímání klientů uplatňuje společnost. Podle
toho, jak se sociální pracovníci ke klientům staví, hovoříme o přístupech sociální práce se
seniory. První přístup vnímá seniora jako nemocného, závislého, jehoţ problémy mají původ
ve zdravotním stavu. Takové pojetí sociální práce tíhne k procedurálnímu přístupu, tj. k
aplikaci předem připraveného řešení problému klienta. Jde o takový přístup, v němţ jsou
postupy a sluţby předem stanovené a v němţ jsou problémy klientů chápány odděleně od
jejich ţivota a dalších okolností. Pro takový vztah pracovníků a klientů je typická kontrola.
Kontrola je nevyhnutelná, účelná a potřebná. Je postavena na zájmech jiných lidí neţ člověka,
o kterého je postaráno. Alternativní přístup, který klade důraz na autonomii seniora a jeho
integraci do společnosti, vyţaduje od sociálních pracovníků ke klientům individuální přístup.
Problém klienta je řešen s ohledem na jeho individuální zvláštnosti a okolnosti jeho ţivota.
Toto pojetí sociální práce, zaloţené na partnerském vztahu, se označuje jako pomoc. „Pomoc
je dojednaný způsob společné práce, kterou si klient přeje, pracovník ji nabídl a klient zvolil.“
(Úlehla, 1999, s. 21).
Dle Úlehly (1999, s. 20) „pro pracovníka je uţitečné umět mezi nabízením pomoci
a přebíráním kontroly rozlišovat, třeba jen proto, aby si nenamlouval, ţe pomáhá,
kdyţ kontroluje.“ Způsob, jakým se s dilematy sociální pracovníci v rámci jejich řešení
vypořádávají, značně ovlivní jejich práci s klienty seniory. Nutno podotknout, ţe řešení
všedních dilemat nezávisí pouze na pracovníkovi samotném, ale odráţí se v něm i kultura
pracoviště a hodnoty. V sociální práci se odráţí hodnoty pracovníka jako člověka, hodnoty
pracovníka jako profesionála, hodnoty organizace a hodnoty společnosti. V situacích, kdy
jsou některé z těchto hodnot protichůdné, vzniká dilema. Hodnoty sociální práce určují její
povahu i povahu vztahu pracovník – klient; ovlivňují, jaké metody sociální práce pracovník
pouţije, a jsou klíčové i při řešení etických dilemat. Nečasová (in Matoušek, 2003, s. 21 – 48)
poukazuje na důvody, proč jsou etika a hodnoty v sociální práci důleţité. Znalost etických
teorií a hodnotové báze sociální práce, včetně etického kodexu, podle ní přispívá
k identifikaci s oborem a k větší jistotě při provádění sociální práce a pomáhá sociálnímu
pracovníkovi v situaci, kdy má řešit etický problém nebo dilema.
V níţe uvedené tabulce jsou uvedeny typy morálních situací, které sociální pracovník či
pracovnice řeší v závislosti na moţném charakteru problému.
- 370 -