Aplikovaná etika v sociálnej práci - Prohuman

A p l i k o v á e t i k a v s o c i á l n e j p r á c i a ď a l š í c h p o m á h a j ú c i c h p r o f e s i á c h
_______________________________________________________________________________________
dilemat a problémů. Etika v pomáhajících oborech je východiskem k zabezpečení klienta i
sociálního pracovníka proti zneuţití moci a chránit toho, kdo je na nás (i kdyţ přechodně) –
závislý. (Baštecká, Goldmann, 2001).
Problematika etiky, morálky a hodnot je v profesi sociální práce velmi aktuální a
diskutovaná a to jak v kontextu přímého výkonu práce, tak i v oblasti ochrany klientů a
samotných sociálních pracovníků.
Etika a etické principy pomáhá sociálním pracovníků se orientovat se v případech, kdy
mají učinit rozhodnutí spadající do oblasti morálních dilemat a problémů. V rámci profese
sociální práce jsou velmi aktuální otázky moci a morálky, které vstupují do hry dlouho před
tím, neţ se pracovník a klient setkají, jsou velmi často těţko vyslovitelnými a
konkretizovanými. Etické problémy vznikají tehdy, kdy je evidentní, jak by měl sociální
pracovník rozhodnout, ale toto rozhodnutí se mu osobně příčí. Etická dilemata vznikají, cítí-li
sociální pracovník ţe stojí mezi dvěma či více stejně nevhodnými moţnostmi, které
představují konflikt morálních principů. Není přitom jasné, které rozhodnutí bude
přijatelnější. (Matoušek, 2003).
Podle L. Musila (2004) dilemata vystávají i tehdy, kdyţ pracovníci kvůli nepřízni
pracovních podmínek nemohou se svými klienty jednat tak, jak by si představovali (nemohou
uplatňovat hodnoty sociální práce). Musil uvádí dva druhy dilemat: dilemata „zjevná“ a
dilemata „latentní“. „Před „zjevným dilematem“ stojí pracovníci, které jejich pracovní
podmínky nutí, aby bezprostředně volili mezi dvěma, z jejich hlediska neslučitelnými
moţnostmi. (Musil, 2004, s. 38) Pracovníci zpravidla naleznou nějaké, naléhavost jejich
dilematu oslabující, řešení a naléhavost dilematu ustoupí do pozadí. Musil upozorňuje, ţe
„latentní dilema pouze „čeká“ v myslích pracovníků na oţivení okolností, které z něj mohou
opět učinit dilema zjevné.“ (Musil, 2004, s. 39)
V oblasti sociální práce lze identifikovat následující dilemata, s kterýma se můţe sociální
pracovník setkat při výkonu profese: dilema mezi komplexností a zjednodušováním cílů,
mnoţství klientů nebo kvalita sluţeb, neutralita nebo favoritismus, jednostrannost nebo
symetrie ve vztahu s klientem, procedurální (tzn. administrativní) či situační přístup,
materiální versus nemateriální pomoc, zasáhnout či nezasáhnout, dilema mezi právem a
etikou. Jedním z nejzásadnějších dilemat sociálních pracovníků je dilema pomoci a kontroly.
Zde lze souhlasit s Úlehlou (1999, s. 37), ţe „cokoli, co pracovník ve své profesi dělá, patří do
jedné, nebo do druhé kategorie“.
Často tato dilemata vyplývají z nesrovnalosti pracovních podmínek sociálních pracovníků
na jejich pracovišti. Řadoví pracovníci se proto snaţí najít a ospravedlnit přijatelná řešení
- 369 -