Aplikovaná etika v sociálnej práci - Prohuman

A p l i k o v á e t i k a v s o c i á l n e j p r á c i a ď a l š í c h p o m á h a j ú c i c h p r o f e s i á c h
_______________________________________________________________________________________
Pravoslavných křesťanů je u nás poměrně málo. Pravoslaví uznává, stejně jako katolická
církev, sedm svátostí, které však přesně nedefinuje a označuje jako „svaté tajiny“, tedy jako
něco co přesahuje lidské chápání. Za nejhlubší tajemství povaţují pravoslavní eucharistii,
která můţe být nemocnému donesena. Podává se po předchozím vyzpovídání, které vyţaduje
soukromí. Pomazání olejem je pro pravoslavné prostředkem pro odpuštění hříchů. Dává se i
těm nemocným, kteří se nemohou vyzpovídat. Ideálně ho uděluje sedm duchovních. V nouzi
„postačí“ jeden duchovní. Obřad trvá delší dobu (sedm čtení a sedm pomazání). Pro
umírajícího nemocného má velký význam. Je důleţité, aby obřad začal dokud je nemocný ţiv.
Nastane-li v průběhu obřadu smrt, můţe být dokončen na mrtvém.
Podobně přistupují k ţivotu po smrti evangelíci (luteráni) a další protestanti. Doporučují
poslední rozloučení s umírajícím, ale netrvají na něm. Umírající evangelík si můţe přát
„bratrskou zpověď“, tzn. vyznání svých hříchů duchovnímu nebo jinému skutečně věřícímu
evangelíkovi. Moţná je i Večeře Páně, kterou v nemocnici slouţí evangelický farář. Husité
podávají svým nemocným „svátost útěchy“. Tuto pravomoc má buď farář (farářka) nebo
oficiálně pověřená osoba.
Rovněţ ţidé věří, ţe zesnulý bude vzkříšen s příchodem Mesiáše. Oproti křesťanům se
však ţidé domnívají, ţe půjde o první Mesiášům příchod. Ţidé rituálně omývají tělo
zesnulého a do pohřbu, který je velmi brzy po úmrtí, nenechávají zesnulého o samotě.
Pozůstalý muţského pohlaví, nejčastěji syn zemřelého, pronáší modlitbu „Kadiš jatom“ (kadiš
sirotků).
Muslimové se domnívají, ţe dobrý muslim, který denně zachovává rituály přijde
k Alláhovi. Umírající musí vyznat své hříchy a ţádat o odpuštění v přítomnosti rodiny.
Umírá-li muslimský pacient, jeho rodinní příslušníci se o něj velmi intenzivně starají, ideálně
ve dne i v noci. Příbuzní předčítají nemocnému z Koránu a připravují jej na otázky, které
budou kladeny jeho duši v hrobě: „Kdo je tvůj Bůh?“, „Kdo je tvůj pomocník?“, Kdo je tvůj
prorok?“, „Jaké vyznáváš náboţenství?“. Umírající muslimský pacient si zpravidla přeje, aby
seděl nebo leţel s tváří obrácenou k Mekce. Přítomnost u lůţka umírajícího mohou vyţadovat
jednak rodinní příslušníci, jednak stařešinové místní muslimské komunity, jednak muslimští
duchovní. Pokud je umírající ţena, mohou muţští členové komunity a muţští duchovní přijít
jen tehdy, jestliţe si to ţena přeje. Rodina pak umývá a připravuje tělo zemřelého (přičemţ,
stejně jako během ţivota, platí, ţe těla ţeny se můţe dotýkat jen ţena a naopak), aby mohlo
být co moţná nejdříve pohřbeno. Jedině není-li moţné navázat kontakt s rodinou či členy
muslimské komunity, mohou tyto obřady vykonávat zdravotníci nemuslimského vyznání.
- 39 -