Záchranář

103
Vylezl jsem nahoru na plochu a začal montovat trojnožku. Trojnožka byla
hnedka složená, od Míši jsem za to sklidil obdivný pohled. Nacvaknout ji na
samotný kulomet byla taky sranda. Horší to bylo s tou bednou na náboje. Je
jich tam 4400! Bedna je těžká jako prase.
„Pomoz mi!“ Křičím na ni. Jde neochotně a špulí pusu.
„Jak se s tím krámem dělá?“ Na vojně jsem byl u strážáků a kulomet jsme tam
teda neměli.
„Asi se tady musí natáhnout tenhle závěr…“ Jde to hrozně stuha. „No a ty tam
musíš strčit ten pás! Z tohodle trychtýře to bude asi padat.“
„Ale jak?“ Ptá se.
„Jak! Po směru jízdy, né!“
„Ty to taky říkáš!“ Zlobí se Míša.
„Co prosím tě říkám? Dělej, strč ho tam!“ Co zas ta holka blbne.
„Říkáš: Né“.
„Dej mi teď pokoj! Jak to že to tam…svině neleze. Pořádně to tam narvi
hergot! No konečně!“
„No a co teď?“ Ty její věčný otázky…
„Co já vím? Asi máme nabito.“ Dostal jsem pusu, ale s jazykem…Sakra!
„No, no. Kam to mám pustit?“ Rozhlížíme se. Pak Míša vyhrkne:
„Támhle do toho baráku, jak je vedle ten náklaďák!“
„Hmm.“ Sednu si za „řídítka“ a zmáčknu spoušť. Nic.
„No tak svině, jak to že to nejde.“ Míša je taky nervózní, leze před lauf.
„Prosím tě, nikdy nelez před hlaveň!“ Stáhne se, ani nic neříká.
„Musí to mít někde pojistku.“ Asi po deseti minutách ji nacházím, přísahal
bych, že už jsem ji jednou zkoušel. Ozval se rachot, v dálce v polích vybuchly
gejzíry jak střely dopadly do země.
„No tomu říkám kadence…Ta,ta,ta,ta,ta,ta!“ Smějeme se.
„Tak to namiř na ten barák!“ Křičí Míša, asi ji zase zalehly uši.
„No jo.“ Otáčím kulomet požadovaným směrem a zmáčknu spoušť. V dlaních
cítim slabé otřesy, jak zbraň chrlí kila železa. Na domě vybuchujou gejzíry
omítky, tašky, všechno se to sype dolů. Za chvíli je jako řešeto, úplně děravý.
Během minuty jsou všechny pryč. To byla síla! Dům je úplně v troskách, začal
hořet a spadla mu střecha.
„Tý jó!!! Tak to je bomba!“ Dávám Míše pusu.
„To berem! Musíme vzít, ale k tomu hodně beden s náboji. Vidělas jak za
chvíli byly v prdeli.
„Kolik jich vemem?“
„Všechny.“ Pokrčím rameny. „Nebudu pak řešit, že jich máme málo. Musíme
udělat pořádek nahoře ve scánii.
Nosili a přerovnávali jsme věci asi tři hodiny. Ještě jsem vzal nějaký noční
vidění a termovizi, když se to dá na kuši… Nebo na Springfilda tak můžem
dělat noční lovy.
„Není nad teplou „Plzeň“. Jednu jsem tam poslal. „To jsou chcanky!“
„Ty si furt na něco stěžuješ! Chceš vzít ještě něco?“