Záchranář

253
„Výborně! Kolik budeš potřebovat lidí, Alfréde, na dekontaminaci?“ Zase
se zeptala Míša.
„Všechny!“ Odpověděl Alfréd.
„Počkej, všechny určitě ne. Kolik?“
„Ehmm, ee…“
„Neboj, nikoho z vás už nezabijem, ale musíš mi říct, kolik potřebuješ lidí.
Pochop, až nebudem mít schopnosti jako máme teďka, tak se vám sotva
ubráníme.“ Dodala.
„Ale my vám nechcem ubližovat, já sám jsem zvědavý, jak se experiment
povede.“
„Ják experiment? Já myslel, že víš co budeš dělat?! Né?“ Rozčílil jsem se.
„No teoreticky to je jasné, ale nemáme kde si to vyzkoušet nanečisto…“
S Míšou jsme se na sebe podívali.
„A co to prohnat počítačem? Nó?“ Nadhodil jsem.
„To jsme udělali.“ Odpověděl Nikolas.
„A jak to dopadlo?“ Zeptala se Míša. „Já nechci mít děti s nějakým kriplem!“ A
ukázala na mě.
„Úspěšnost byla na 85%. Neměl by být debilní…, ale stát se může během
procesu leccos.“ Odpověděl Nikolas.
„Co, co, co?“ Zakoktal jsem.
„To je dobrá úspěšnost.“ Zachraňoval situaci Alfréd. „Budeme se snažit, aby
tady mladý pán byl v pořádku.“ Pak se mě zeptal:
„Byla u vás v rodině zjištěna nějaká degenerativní změna? Nebo mongolitída?“
„Có?“ Byl jsem úplně šokován. Co si to dovoluje?
„Mongoloidní deformace může být dědičná a během…“
„Já nejsem žádnej mongoloid!“ Zařval jsem, až někdo další pustil do kalhot,
dokonce i Míša se přikrčila. „A nikdo v naší rodině taky nebyl! Tak nevím, vo
čem se tu pořád bavíte! Ještě vás můžu prohodit támhle tou zdí, tak mě moc
neserte, nebo se běžte podívat, co jsme udělali vašim bývalým kolegům!“ Ty
mě teda dožrali! Alfrédek začal koktat něco v tom smyslu, že to tak nemyslel a
že chtěl pouze zjistit něco ze zdravotního stavu naší rodiny. Mávnul jsem
rukou.
„Tak jak je to s tím skladištěm?!“ Alfréd začal něco koktat. Nikolas celou
situaci zachránil.
„Je o patro níž, jsou tam všechny zbraně. Opravdu.“
„Dobrá, ale stejně to tady všechno prohledáme!“ Nedal jsem se a vyrazil
s Míšou zabezpečit skladiště.
To jsme zamkli a zámek rozmlátili na kusy, aby se do něj nemohl nikdo dostat.
Nechali jsme si jenom dvě karabiny a pistoli. Pak jsme pečlivě prohledali
okolní chodby a sklady, našli jsme jen jednu pistoli a samopal. U samopalu
jsme ohnuli hlaveň a pistoli jsem rozšlápnul. Pak jsme ještě jednou všechno
prolezli a nakonec se vrátili k Alfrédovi.
„Kdy budeš nachystanej? Ať to mám za sebou.“ Alfréd se ohlídnul na jednoho
ze svých kolegů. Ten promluvil: