Záchranář

„Jasně šéfe.“ Já tam nechci!
x x x x x
„Tohle je kapitán Krha od hasičů, popíše vám situaci.“ Představil šéf asi
padesátiletého chlapíka, který působil i vedle Loudy dosti mohutně.
„Pánové, čtyři jsme od tamtud dostali, ale pátá se jim cestou ztratila, je to
nezkušená dvacetiletá ženská z Prahy.“
„No vidíš Eri, nezkušená dvacítka, to je něco pro tebe, doufám že nám
neuděláš ostudu…“
Smích.
„Držte hubu chlapi, tohle není sranda!“ Okřikl je Louda.
„Je tam sifón a přes ten se nedostanem, proto jsme vás taky zavolali.“
„Je to všem jasný?“ Zeptal se šéf.
„Jasný.“ Zahuhlali jsme.
Spěchali jsme na místo a cestou jsme míjeli skupinku zachráněných turistů,
kteří na nás netečně pohlíželi. Tyhle týpky znám, klasický smažky, plno keců o
nezávislosti a pak nechají svojí kamarádku tam dole.
„Volové alespoň nám mohli poděkovat.“ Povídá Skunk. Že zrovna jemu by
to nemohlo být úplně jedno, ten nikam nepoleze a taky nikoho nezachránil.
Hasiči cestu dolů docela upravili. Jsou tu žebříky, fixní lana a tak. Pak jsme
museli přebrodit docela slušný proud podzemní řeky, strhávalo nám to nohy,
nebýt nataženého lana, tak bychom se všichni utopili.
„V těchto místech normálně žádná řeka není. Vlhko to jo, ale ne tohle!“
Dostali jsme s sebou jednoho hasiče, který se dostal nejdál a ten nám ukazuje
cestu.
„Muselo být narušené podloží, jinak by se sem ta voda vůbec nedostala.
Vůbec nechápu proč sem ty lidi lezou, když tak dlouho prší!“
A já zase nechápu co tady dělám. Už asi deset minut mám takový divný pnutí
na zátylku a kdyby tady bylo pořádný světlo, tak bych byl pěkně zelenej.
Sestup začíná být dost náročný, ale naštěstí jsou tu kramle a jsou natažený fixní
lana – legrace. Snažím se vsugerovat, že to je jak na ferátě, akorát že jdeme po
tmě. Moc to nepomáhá, jenom to pnutí na zátylku trochu ustoupilo.
„Co to je za ženskou tam dole?“ Snažím se vyzvědět nějaké informace.
„Víme, jenom to, že si šla odskočit a ztratila se.“
„Hmm.“
„Už si děláš laskominy, co, Eriku?“
„Jdi do háje, Skunku! Chci jenom vědět, jestli bude spolupracovat, nic víc.“
„Jasně, jasně…spolupracovat a jak by sis tu spolupráci představoval? Có?“
„Vole!“ Raději už se na nic ptát nebudu.
„Pánové, máme problém, voda zase o kousek stoupla. Je to čím dál horší.“
To nás přerušil náš průvodce, aby nám sdělil novinu. Tlak v zátylku už je zase
v normě…
„Tak fajn. Ty, Eriku, se převlíkni do neoprénu a nech si ten svetr, nikdy nevíš
jak tam dlouho zůstaneš.“ To je zase Louda, on jediný mi neříká mladej. No,
6