Záchranář

269
„Jestli potopíš loď, tak to budeš shánět všechno znova sám!“ Vyhrožovala
Míša, když se i ona unavila nakupováním. Převrátil jsem se na druhý bok a řek
jsem jí, ať mi dá pokoj.
Spal jsem až do dalšího dne, vzbudila mě k obědu. Z kuchyně se linul takový
divný zápach, zajímalo mě, co se jí zas nepovedlo.
„Tys spálila těstoviny? Jak se ti to povedlo?!“ Zamračila se.
„Tak příště můžeš uvařit ty!“
„Co takhle nějakýho pejska?“ Vyzvídal jsem. Pokrčila rameny. To jsem chtěl
slyšet, odpoledne jsem vyrazil sám z přístavu ulovit nějakýho chlupáče.
Zahlídnul jsem jednoho, ale ten utekl. Nějak jsem se mu nezdál… Škoda.
Na druhý den jsme se šli podívat po nějakých věcech pro nás.
„Musíme sehnat nějaké věci na vaření.“ Povídá Míša.
„Ale ty stejně vařit neumíš, tak to je zbytečné.“ Přešla to.
„Pudem tam do toho modrýho obchoďáku, tam by něco měli mít. Pak taky
potřebuju kožich.“ Jasně, že mě to hned nenapadlo! Každá ženská přece
potřebuje kožich!
„No to potřebuješ! Bezvadně ti bude k tomu slušet ten tvůj plesnivej baťoch!“
Poznamenal jsem.
„Ty máš zase ten roztrhanej svetr! Tak mě neser!“
Tomu říkám idylka. Bez ironických připomínek si už nedokážu představit náš
život. Nakupování mě tentokrát docela bavilo. V jednom kšeftě s obuví jsem si
vybral pořádný teplý boty. Raději jsem je vzal v trojím provedení, pak jsem
objevil nové Marteny, stejný jako už mám. Dál jsme „kupovali“ spoustu
oblečení: kalhoty, ponožky, trika, bundy, čepice a další nezbytnosti pro
přečkání kruté zimy. Některé věci už pěkně smrděly. Musel jsem je roznosit po
palubě, aby vyvětraly.
Míša mi vybrala docela dobrý kožich, byl z bobří kožešiny a bude asi hrozně
teplej. Pro jistotu sebrala další dva z medvěda. Jsou šíleně těžký.
„To by mě zajímalo, kam chceš všechny ty krámy narvat? Musíme si najít spíše
malý domek, abych ho mohl v zimě vytopit!“
„Ty se pořád něčeho bojíš! Uvidíš, jak se to bude hodit.“ Mlčel jsem. Toužil
jsem po teplé koupeli, vzpomínal jsem na tu parní lázeň ve Francii. To byla
paráda. Nemusela by ani být tak horká.
Nakonec jsem byl rád, že jsem zase na moři, to nakupování mě už ubíjelo. Míša
mě ale varovala. Až prý dojedem do Umey, tak pudem nakupovat znova.
Nemáme žádný zbraně.
Úplně jsem na to zapomněl, potřebuju nějakou dobrou kulovnici na lov. Ten
revolver je sice dobrý, medvěd by s tím šel skolit taky, ale nejsem si jistej, zda
bych ho na dlouhou vzdálenost trefil. Kde jsou ty doby, kdy jsem své černé
bratry trefoval na sto metrů.
x x x x x
Do Umey jsme dorazili až po dvou dnech, moře bylo rozbouřené a já se bál
vyplout. Těžko jsem se orientoval. Ne že bych se v mapě nevyznal, ale námořní