Záchranář

83
Za hodinu je po všem, zase jedeme dál, projíždíme další městečka a vesnice.
Koukám do mapy, jsme asi tři sta kilometrů od hranic jižně od Mnichova,
Miesbach se to tu jmenuje. Zastavujem, nikde nikdo, za celou dobu jsme
nepotkali kromě psů nikoho. Město je stejné jako všechna ostatní, všude
pořádek, nově omítnuté domy a pěkná auta. Maj tu dokonce i Ferrari, zkouším
kliku, ale je zamčené. Škoda. Nedávno jsem jedno nabořené odstrkoval z cesty,
ani nebylo moc poškozené. Až nějaký pěkný objevím, musím se v tom projet.
Večer jsem zastřelil tři psy, byli moc zvědaví a asi jim taky kručelo v žaludku.
Vařím těstoviny se šunkou a sýrem. Tentokrát Míša něco sní, ale né moc.
Docela zhubla. Čokolády nejí, nebo o tom nevím. Ráno po snídani jdeme na
prohlídku města. Oba máme samopaly, já navíc obě čezety. Rugera nechávám
v autě, opravdu je hodně těžký… V jedné uličce objevujem krámek
s loveckýma potřebama. Mají tu nádherný nože. Stojí kolem dvou tisíc EUR,
jeden dokonce za pět tisíc EUR, je z Damascénské oceli a má takovou
kamennou rukojeť. Je sice pěkný, ale nepraktický. Zkouším jeho ostří, je
perfektně nabroušen.
„Tak se podíváme co vydržíš…“ Vemu ho a několikrát vší silou bodnu do víka
popelnice. Nic, špička je pořád perfektní, tak bodám do výlohy zase nic. Míša
na mě kouká jak na blbce.
„Zkouším co vydrží.“ Povídám na vysvětlenou.
„To si ho budeš brát?“ Ptá se mě.
„Ne.“ Odpovím. Nechápavě zakroutí hlavou. Má pravdu, nůž dávám zpět do
police.
„Jdu se podívat do skladu.“ Sklad je obrovský asi třikrát větší než obchod
v Prostějově. Mají tu spousty nábojů. Beru asi čtyři tisíce do Springfilda a pět
set do Expresu. V krámě mají snad desítky různých pušek, zdobené i normální.
Já už mám ale zbraní myslím dost, brát další by byla blbost. Maj tu taky pušku
za 12000 EUR. Je celá zdobená až ke konci laufu, má dvě hlavně nad sebou.
Moc se mě nelíbí. Je to taková snobárna. Nakládám náboje do vozíků a nůž si
připnu k opasku. Jeden tam už mám z Prostějova, ale tenhle je lepší. Stál 1400
EUR, je asi šet milimetrů tlustý a má dvacet pět centimetrů dlouhé ostří. Nelíbí
se mi akorát to plastový pouzdro, ale jinak dobrý. Zkouškou, kdy jsem s ním
rozkuchal popelnici, obstál na výbornou.
Dokončujem prohlídku města, kromě pěkné barokní kašny nic moc.
x x x x x
Zase jsme na cestě, to už je třetí den a zatím jsme pořád v Německu, až večer
dojedem k francouzským hranicím. Přespíme na parkovišti hned za celnicí, je
odsud nádherný výhled do krajiny. Kousek od nás je Basilej. Vemu si
dalekohled, vylezu na střechu a pozoruju, jestli neuvidím nějakou stopu po
lidech. Nic. Žádný kouř, rozsvícené světlo, nebo nezvyklý pohyb. Dal bych
nevím co za to, abych se dozvěděl co způsobilo takovou katastrofu. Taky by mě
hrozně zajímalo kolik lidí ještě přežilo. To že jsme až na hranice s Francií