Záchranář

Měli tam čezetu 75 SP-01 Shadow, vypadá podobně jak Míšina SP-01 i
zásobník je na osmnáct kusů.
Hned jsem ji zkusil, zjistil jsem, že má ještě plynulejší chod spouště, bude to
dobrá zbraň na rychlostřelbu. Vzal jsem ji spolu s pouzdrem. Pak jsem našel
podobný svetr jako tenkrát v Rakousku, měl jsem z něho hroznou radost, vzal
jsem ještě jeden pro Míšu.
Další moje cesta vedla do lékárny. Nabral jsem několik tašek různých léků
spolu s lexikonem. Bylo mi líto, že ten český jsem nechal ve Francii. Tam
shořel jako další důležité věci.
Napadlo mě taky, že budem muset sehnat někde miny a granáty. Hodil by se i
kulomet. Ale na to je snad dost času.
Přespal jsem v Herbertovi, byl jsem zvědav, co asi dělá Míša.
„Doufám, že je v pořádku.“ Utrousil jsem pro sebe a přikryl se dekou, večery
jsou ještě studený a mě se nechce topit.
x x x x x
278
Ráno jsem se vzbudil brzo a šel zase na „nákupy“. Vyzvednul jsem si svůj
dvoukolák a vyrazil. Konečně jsem uviděl chlupáče. Bylo jich pět, nějaký
Haskyové. Vypadali zdravě. Přátelsky jsem na ně zamlaskal. Pejskové začali
výt a štěkat. Nebylo to ale to výstražné štěkání, byli jen nejistí. Na člověka už
asi zapomněli. Pohybovali se za mnou, ale já se pořád otáčel.
„Na mne si hoši nepřijdete.“ Pohladil jsem čezetu.
Zastavil jsem před jedním železářstvím. Pejskové zůstali stát asi dvacet metrů
ode mne.
„Tak, hoši. Hlídejte mi vozejk!“ Otevřel jsem dveře, hned za nima byl jeden
„kalhotář“, asi prodavač.
„Tak tomuhle říkám ráj pro kutily.“ Zase jsem začal trpět samomluvou, už mě
to asi nikdy nepustí.
Měli tu nejrůznější věci. Od pil, přes vozíky, ke sporákům, krbový kamna až po
zahradní traktory a ledničky. Obchod měl dvě patra.
Celý den jsem vozil věci a nakládal je do Herberta. Pejskové poslušně cupitali
za mnou. Zašel jsem do lodi pro Manlichera. Zamířil jsem na nejtučnějšího
chlupáče a…
„Konečně čerstvé masíčko…“ Ostatní pejskové se poplašně rozutekli. Došel
jsem k němu. Vzal ho za hřbet a donesl ho k lodi. Na silnici jsem měl
připraveno provizorní ohniště. Pejska jsem pověsil za zadní nohy na ráhno a
stáhnul ho. Kůži a vnitřnosti jsem hodil do vody. Byl docela tlustej a co je
hlavní, nikde se mu pod kůží nehemžili červi ani nic podobného. Natřel jsem ho
pěkně olejem a paprikou, do masa jsem mu zapíchal česnek a napíchnul na
rožeň.
„Sádlíčko, to bude bašta!“ Oheň příjemně hořel a „ovečka“ dostávala barvu.
„To zbude ještě k snídani.“ Přemýšlel jsem, jestli Míše nemám nechat, ale
stejně by to skončilo v Darmožroutovi a to by byla věčná škoda.