Záchranář

80
Nejí. Snad ji to brzo přejde, no ale ty dva šoky takhle brzo za sebou, to bych
asi taky nerozdýchal moc rychle. Nejdřív to brutální znásilnění a pak návštěva
ve vylidněné Praze a prázdného bytu. A to nepočítám její první psy…
x x x x x
Ráno mě bolela hlava a trochu škrábalo v krku. Musíme se cestou zastavit
v nějaký lékárně a pořádně ji vyrabovat. Zásobu léků jsme, jak vidět, podcenili,
něco sice máme, ale není toho moc.
Jsem taky celý rozlámaný, další noc na sedačce, když v ní sedíte celý den, bych
nevydržel. Musím s tím něco udělat. Teďka jsme někde před Budějovicema,
chtěl bych se někde vykoupat v teplý vodě, ale venku prší a s mým současným
stavem. Raději pořádně zatopím v autě. Jídlo mě taky nechutná, zkontroluju
ještě radlici.
„Zdá se být dobrá.“ Mumlám si pro sebe. Obejdu celé auto, nikde nic
zvláštního. Zalezu dovnitř.
„Je mi nějak blbě.“ Povídám Míše. Udiveně se na mě podívá.
„To mě je taky.“
„Tak jsem to nemyslel. Něco na mě leze.“
„Hmm.“ Raději toho nechám, nechce se bavit, tak to nemá cenu. Na sebe si
beru babičin svetr, polknu dva paraleny a udělám si termosku s horkým čajem.
Do Míši sotva dostanu alespoň ten čaj. Nakonec něco vypije. Jedeme dál,
v Budějovicích zastavuju na jedný křižovatce těsně u lékárny, beru dvě velké
igelitky a jednu plátěnou tašku. V lékárně se zdržím asi hodinu, naložit tašky,
aby měly věci v nich trochu řád, stojí chvíli času. Beru ještě lexikon léků, kde
je napsaný každý lék, co se vyrábí a na co se používá, včetně dávkování.
„Musím někde sehnat „Domácího lékaře“, ten by se mohl hodit. Nakonec ho
najdu až ve druhém knihkupectví, vzal jsem tam ještě několik encyklopedií a
různé výpravné knížky. Celkem asi padesát kilo knih, teda jestli se může počet
knih měřit na kila. Z knížek má Míša radost, prohlíží si nějaké divy světa, nebo
jak se to jmenuje.
x x x x x
Šumava.
Tady asi příroda pohltí civilizaci nejdřív a pak v Jeseníkách, ty jsou taky
relativně nedotčený. Bude to zajímavé se sem podívat třeba za deset nebo za
dvacet let. Ale to bychom museli mít letadlo nebo vrtulník. Silnice za dvacet
roků budou nejspíš úplně v háji. Taky by mě zajímalo, jak je na tom Temelín,
dozimetr, který mám hnedka na palubní desce před spolujezdcem ale nic
neukazuje. Že by se to samo vyplo…?
Ty knížky byl fakt dobrej nápad, ještě nějaký musím honem nabrat. Až budem
u moře, tak bych rád taky něco přečetl. Ještě vemu nějaký romány a literaturu
faktu. Nakonec jsem zastavil v Dolním Dvořišti vybral místní Dutty free shop.
Kolik? Asi sto kilo knih. Míša jenom nechápavě kroutí hlavou.