Záchranář

192
Libyi, proto všichni měli stejné kalašniky. Když přistáli kousek od
Monaka, obezřetně postupovali vpřed. Na nikoho při tom nenarazili. Pálili vše
co jim přišlo pod ruku. V Monaku vydrželi týden, než ho vybydleli. Prý si
užívali v těch nejlepších hotelech a vilách. Lidé se začali vymykat kontrole,
proto Usavek rozhodl, že se potáhne dál. Několik lidí bylo proti, bezstarostný
život v přepychu jim vyhovoval. Zpohodlněli. Usavek rozhodl o veřejném
potrestání odpůrců, to byly ty skalpy na totemu. Patřily těm, co Usavekovi
odmítali poslušnost, mezi nima byli i dva bílí legionáři, kteří zběhli
z francouzské cizinecké legie.“ Tak se mi to nezdálo, koutkem oka jsem zahlédl
nějakou bílou hlavu pověšenou za vlasy k totemu…
„Skupina táhla po pobřeží a plenila jedno město za druhým. Všem se to líbilo,
Usaveka všichni milovali, byl pro ně bohem. Pak procházeli jedním z dalších
měst. Usavek nebyl žádný blbec, vždy posílal napřed pátrače, ti měli varovat
rabující a ničící kolegy před případným napadením. Taky rozkázal, že při
rabování se nesmí střílet. Nebyl si jist, jestli v Evropě někdo nepřežil, bál se
odvetného zásahu. Věděl, že by to pro ně byl konec.“
„Kolik jich vlastně bylo, co se vylodili v Evropě?“ Skočil jsem Míše do řeči, je
dobré vědět kolik nepřátel máme ještě před sebou.
„Bylo jich přes pět tisíc.“ Odpověděla Míša, tiše jsem hvízdl.
„Pět tisíc?“ No to je paráda. To máme ještě co dělat. Míša se ale ze svého
vyprávění nedala vyrušit, pokračovala dál:
„Jak jsem říkala, v jednom městě, už nevěděl v kterém…“ To jsem zase moc
dobře věděl já, bylo to Valras Plage „…narazili na odpor. Narazili na tebe.“
Teď přichází na scénu Šakra, Noční démon, v duchu jsem se zachechtal.
„Usavek si prý nejdřív myslel, že narazil na nějakou předsunutou vojenskou
hlídku, protože mrtvých bylo nějak moc… Pozdě mu došlo, že to je akce pouze
jednoho muže, který je takto překvapil. Když jsme mu pláchli z té pláže, tak
Usavek prý strašně zuřil, nařídil popravu celé zajišťovací skupiny. Roztrhli je
náklaďákama a po exekuci, na které si dav a Usavek zchladili nervy, vyhlásil
okamžité pronásledování.“
Dále pak Míša vyprávěla, jak přišli do přístavu v Gruissan. a jak je překvapily
nastražené granáty Prý to zabilo asi třicet lidí, od této chvíle Usavek nic
nepodcenil. Postupoval pomalu a obezřetně, udělal však obrovskou chybu,
myslel si, že se jemu nemůže nic stát. Přežil víc jak padesát let neustálých bojů
o holý život a třicet roků vedl křesťanské milice. Prodělal bezpočet bitev a byl
na to hrozně pyšný a jak víme, pýcha předchází pád. Byl sice charismatický
svým zjevem, ale to nepůsobilo na všechny, ne aspoň na mě. Že přišel Usavek
o život, tomu nikdo prý nechtěl věřit, museli lidi přivést až k tomu totemu.
Když viděli, jak potupný měl konec jejich náčelník a téměř bůh, dostali strach.
Nazvali mě: Ten který přichází v noci, nebo: Noční démon. V jejich jazyce:
Šakra.
Vedení se chtěl ujmout Usavekův švagr, to byl ten koho Míša oddělala v tom
Nisanu, ale pro jeho krutost a všeobecnou neoblíbenost volbou neprošel. Banda
se rozpadla na několik skupin. Dvě z těchto skupin na nás zaútočily. Kdyby se
nerozpadla, tak bychom nikdy z obklíčeného domu neunikli. Bandu vedl jeden