Záchranář

„Až se dám dohromady, tak tě v něm svezu.“ Povídám Míše, zatímco se
myju u ruční pumpy vedle šíleně zapáchajícího prasečáku.
„Teďka ale budu chrnět až do rána.“ Za pomoci Míši se došourám do jak jinak
než přepychově zařízené ložnice. Peřiny jsou sice trochu zatuchlý, ale to
nevadí.
Svalím se do postele a téměř okamžitě usínám. Noc byla dobrá, naštěstí se mi
nic nezdálo.
x x x x x
Další den, jsem se váleli až do oběda. Celou tu dobu jsme si s Míšou povídali o
možném původu „kudlanky“ a shodli jsme se na tom, že to bude nějaký
genetický výtvor, jakási hračka pro bohaté. Míša říkala, že by to mohl být i
mimozemšťan, ale tomu se mi nechtělo věřit. Kdo by měl mimozemšťana
zavřenýho v akváriu? Blbost. Taky jsme se shodli na tom, že takových
„mazlíčků“ bude po světě víc.
„Jen abychom zase na nějakýho nenarazili!“ Povídám a zkouším vstát
z postele. Noha pořád bolí. „Budu se muset kouknout, jestli to nezačalo hnisat.
Přines, prosím tě, nějakej lavor s čistou vodou.“ Kupodivu Míša nic neříká,
vstane a vyráží shánět věci. Za chvíli je zpátky s bílým umyvadlem a čistou
vodou. Sundavám obvaz, rána je těsně nad kotníkem, mám štěstí.
„Budeš mít pěknou modřinu.“ Povídá Míša.
„To vidím, ale nehnisá to, tak je to v pohodě. Hmm, no když si tak vemu,
s kým jsme měli tu čest, tak jsem na tom docela dobře. Ale kdybys tam nevlítla
s tím samopalem… Málem bych zapomněl, dík.“
„Není zač.“ Usměje se.
„Ale je, teď vím, že se na tebe můžu spolehnout. Tím jsem si dřív nebyl jistej.
Možná, že to říkám moc přímo, nebo blbě, ale jsem rád, že už jsi dneska
jiná…“
„No jo, každej se mění. Už nechci být loutka, kterou když kdokoliv bude chtít,
tak ji znásilní nebo jinak zneuctí. To už se nikdy nestane, ať je to přivožralý
prase nebo nějakej genetickej parchant!“ Tak to teda čumím… Takovouhle
proměnu jsem u Míši nikdy nečekal. To, že se musí změnit po těch zážitcích
z minulé doby, to jsem věděl, ale ne takhle…moc. No uvidíme jestli nekecá,
vono ji pár psů brzo prověří…
x x x x x
V posteli jsem zůstal ještě jeden den, musím říct, že se Míša o mě vzorně
starala. Z ložnice se mi ani moc nechtělo, na nábytek, který se mi nelíbil, jsem
si zvyk. Všechno je to sice takový moc naleštěný a je na tom hnedka vidět
prach a kdejaký škrábanec, ale je to poctivý matroš. Pak jsem se vybelhal na
obhlídku okolí. Míša už to tu měla prošmejděný, vzorně zabezpečila bránu, aby
se sem nedostal nějaký čokl. Stejně jich ale pár za plotem poštěkávalo. Lákal je
smradlavý prasečák a chcíplí koně.
97