Záchranář

38
holka, moc nemluví. Namířil jsem na prvního z nich a ze dvou metrů vypálil
dva výstřely. Nešlo minout, druhý knírač se nestačil otočit a dostal jednu do
hřbetu, druhou do zadku a třetí do břicha. Vrátil jsem se do vozu a stejným
způsobem si otevřel další bránu. Vjel jsem do dalšího velkého dvora plného
nejrůznějších stavebních strojů. Líbil by se mi ten kolový buldozer, dát za něj
vlek, tak bych v tom přeplněným provozu neměl konkurenci. Buldozer je však
pomalý a nepohodlný. Další velmi zajímavý vůz byl IVECO TRACKER
osmikolová sklápěčka. Tak ta byla hodně dobrá, navíc vepředu byl přidělaný
velký ochranný rám. Pěkný. Kabina je opravdu vysoko, leze se tam po třech
schůdkách, něco pro Michaelu…
„Co tady budem dělat?“ Mluví, ona mluví!
„Jedeme si pro auto. V tomhle bychom se daleko nedostali. Nejdřív se ale
naobědváme. „Koupil“ jsem nějakou rýži a vomáčku v prášku.“ Zašklebil jsem
se a rozhlížel se po autoparku.
„Hele, támhle jsou. Jóóó. Ty sou!“ Míša na mě nechápavě koukala.
„Co jsou?“
„Nevidíš, támhle ty Scánie! To je přesně to co potřebujem!!!“ Zatvářila se, že
nechápe.
„Červený?“
„Pane bože, to je nejlepší auto co je k mání. Stočtyřicettrojka, Éčko! Chápeš? A
ty se divíš barvě! Prosím tě, nezačínej zase. Vidíš tu haubnu? To je paráda, to je
přesně to je vono! Nedávno je přestali dělat.“ Je úplně blbá!
Zastavil jsem před krasavcema a vyběhnul jsem z Roveru. Míša se asi znova
urazila. Nikdo nebude pomlouvat scánie!
„Ty vole, ty vole!“ Vyšplhal jsem nahoru a… „Zavřeno! Klíče budou určitě na
vrátnici.“
Nedočkavě jsem se podíval do interiéru, má tónovaná skla. A uvnitř? Nádhera.
Běžel jsem k vrátnici, byla asi třicet metrů od náklaďáků.
Zase zavřeno, vzteky jsem vykopnul dveře.
„Tak, kde jste sakra! Pět set osmdesát koní!! Kurva!“
Vrátný měl v klíčích neskutečný bordel. Místo aby mu to viselo na nástěnce,
tak to má naházený v krabici. Beru čtyři klíče s logem SCANIA a jdu zpět ke
kamiónům. Samozřejmě, že to byl ten poslední, naštěstí se dveře otevřely.
Dýchne na mě navoněný interiér, budu ho muset nechat pořádně vyvětrat.
Nasoukám se dovnitř, všechno je masivní a precizně zpracováno. Kvalita.
Bouda má ještě vzadu spací prostor se širokým lehátkem a nad ním se dá
sklopit ještě jedna lavice. Je tu spousta odkládacích schránek, některé jsou jako
kufr u Favorita.
„Sem se vejde věcí…“ Vyhazuju přiblblé plyšáky a fotky jakýchsi nahatých
Vietnamek.
„No na úpravu mám spoustu času, teď žrádlo.“ Míša vylezla kupodivu ven.
Sedí na bobku před Roverem. Nebude to lehké loučení, je to spolehlivé auto.
Ale malé, teď už malé.
„Najíme se. Půjdu do vozejku pro vařič a udělám rizoto.“ Čekám, jestli na to
nějak zareaguje. Nakonec se chytla a jde za mnou.