Záchranář

235
bez života. Tady bych žít nechtěl. Prší a sněží všechno najednou. Horší než
Bavorsko. Hnus!
Pobíháme po krajině a hledáme stopy po nějakých živých tvorech. Už třetí den
nastavujeme uši a čučíme do sněhové vánice a pořád nic. Vítr se prohání po
kopcích a po ledovci. Ten je prostě obrovský, obrovský a pustý. Nikde ani
živáčka. Na Islandu nejsou žádné lesy. Možná, že tu někdy byly, ale lidé
všechno vykáceli… Je to ta nejhnusnější země, kde jsme zatím byli.
x x x x x
Čtvrtý den přišla Míša s nápadem, který nebyl tak praštěný jak vypadal.
„Musíme se vzdát.“ Prohlásila. „Takhle tu budem lítat půl roku a stejně nic
nenajdem. Budou někde zakopaný pod zemí.“
„Já se vzdávat nebudu! Nevíš, co ty kurvy s náma udělaj.“
„Tak něco vymysli!“ Mlčel jsem. Pak povídám:
„Já se svýho „pětikila“ nevzdám!“ Trval jsem na svém.
„To tvoje „pětikilo“, dej už s tím pokoj! Máš lepší nápad?“
„A jak to chceš udělat? Nó?“
„Mám takový nápad.“ Začala Míša. „Jsme kousek od Reikaviku.“ Kývnul jsem.
„A zabydlíme se v nějakým domě. Věci si schováme tady, zahrabem je do
země.“ Chtěl jsem něco namítnout, usadila mě:
„Drž hubu, mluvím já! Pak se usadíme v nějakým domě. A budem dělat kravál.
Uvidíme, kdo si pro nás přijde. Po ruce budeme mít nějaký trubky, nebo tak
něco. Kdyby nás chtěli zase zabít, ale né tohle kimono, nebo tyhle meče.“
Ukázala na mě.
Přemýšlel jsem.
„A co když nám na to neskočí?“ Namítnul jsem.
„Skočí. Musí na to skočit. Budou chtít vědět, jak jsme se sem dostali.“
„A co jim řekneš?!
„Že jsme sem přijeli na plachetnici. Před měsícem!“ Odpověděla. Zase mi to
šrotovalo v hlavě, zbraní se vzdát nechci, ale… Sakra!
„Co když nás rozdělí?“
„Co já vím? Myslím, že nás dělit nebudou. Co já vím, co jsou zač! Zkus
vymyslet něco ty!“ Nic mě nenapadalo. Pak povídám:
„Ještě jeden den. Jeden den budem hledat.“ Souhlasila.
x x x x x
Další den jsme čenichali severně od hlavního města Islandu. Nic.
Podrobil jsem se. Zbraně jsme zahrabali kousek od jedné křižovatky a jen ve
spodním prádle jsme se rozběhli k hlavnímu městu.
Reikavik je takové malé městečko. Má perfektní asfaltky, všude je vidět, že
bylo donedávna vzorně udržované.
Vybrali jsme si velký dům, v centru města. Musel ho vlastnit nějaký
zbohatlík… Na Island to byl maximální luxus. Začali jsme dělat bordel.