Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
233<br />
ale za delfíny, sleduji Míšin zadek. Kroucení už trochu srovnala, škoda.<br />
Docela mě to příjemně rozehřívalo tam dole… Ona mi zkazí každou radost!<br />
V této hloubce poměrně blbě vidím, okolí je takový protáhlý. Ztrácím téměř<br />
schopnost periferního vidění. Je tu spousta malých živočichů. Připadám si jak<br />
v nějaké husté polévce.<br />
Míše nějak došlo, že jí čumím na zadek, hrozí mi pěstí. Ta snad vidí i dozadu!<br />
Musí mi vyklopit, jak přišla na to, že na nás má být spáchán atentát. Taky by<br />
mě zajímalo, kdo za tím stojí. Proč?<br />
A to si Míša myslela, že se unudí k smrti. Já myslím, že v posteli určitě<br />
neumřem.<br />
Delfínům už asi došel dech a míří zase k hladině, trochu se odklonili z kurzu.<br />
Ale nevadí, velitelka plave pořád s nima a já nejsem od toho, abych tu<br />
přemýšlel.<br />
Už jsem na spoustu věcí rezignoval. Nechávám to na ní, ať se stará. Máme<br />
stejné schopnosti, možná, že jsem silnější a taky asi hezčí…, ale ona má více<br />
vytříbeného ducha.<br />
Konečně hladina, lehce se nadechnu, pod vodou jsme byli asi půl hodiny. Nic<br />
jsem tam neobvyklého nezaregistroval, teda až asi na miliardu nových, pro mě<br />
nezvyklých skutečností. V hloubce přes sto metrů jsem byl na volném moři<br />
poprvé.<br />
Míša taky vyskakuje.<br />
„Co se stalo?“ Ptám se. A polykám asi dva litry hnusné slané vody.<br />
„Gryofl ponrjk. Fuj!“<br />
„Có?“ Vůbec jí nerozumím.<br />
„Potom!“ A prská všude kolem sebe vodu…Jak neestetické.<br />
Plavem dál. Stádo se zase svolává. Jasně slyším štekavé krokování, jak jsem<br />
pojmenoval delfíní řeč. Škoda, že jim nerozumím. Rozumět zvířatům…to by<br />
bylo něco!<br />
Už asi blbnu, ještě, že se mi nic nemůže zdát. To je taky jedna z výhod.<br />
Nemusíme spát, stačí tělo uvést do klimbajícího stavu na malou chvíli a<br />
„baterky“ jsou nabité.<br />
Bomba. A Míše se to nelíbí! Je divná.<br />
Oddělujeme se od stáda. Od Islandu jsme tak dvě stě kilometrů. Pohoda.<br />
Doufám, že už nám dají pokoj! Jen co budu mít pod nohama pevnou zem! To<br />
bude tanec! Jestli jsou ti parchanti na Islandu, tak nás nic nezastaví.<br />
Musíme zase pod hladinu. Nahoře se mezitím zkazilo počasí, řádí vichřice a<br />
sněží. Vyhýbáme se ledovcům. Jsou nádherné. Šteluju na to svůj zrak, zjišťuji,<br />
že stačí vůlí měnit barevné spektrum. Ledovce pod vodou září v nádherných<br />
barvách i v naprosté tmě. Je to super. Už taky mi konečně došlo co to je, když<br />
se řekne: „Špička ledovce“. Opravdu, ven kouká jen malá část těchto ledových<br />
hor, asi deset procent.<br />
Dole jsou …obrovské. Obrovské a nádherné!
Change language