Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
málem zakopnu. Otočím se a v písku je napůl zahrabané pádlo od kajaku.<br />
Mrštím po nejbližším dotěrovi klacek a rychle vytahuji pádlo z písku.<br />
A pak to začalo lítat. Když jde člověku o život, tak má obrovskou sílu, nízký<br />
pud sebezáchovy a v mém případě rychlé reakce. Já se psů nebojím, s velikým<br />
řevem jsem vlítnul mezi ně a švihnul přes hlavu jednoho, pak nabral druhého.<br />
Psi začali lítat vzduchem, postupoval jsem dopředu a srazil k zemi další dva.<br />
Potom jsem se s pádlem začal rychle točit kolem své osy, přitom jsem ošklivě<br />
nabral dalšího. Zadupal jsem na psy a vyběhl po duně tam, kde jsem se<br />
svlíknul. Vytáhnul jsem čezetu a pak to šlo ráz naráz. Nejdřív byla osvobozena<br />
Míša a pak jsem dodělal ostatní psy, utekl akorát jeden. Nevadí, bude to mít<br />
alespoň výchovný efekt, oni si už řeknou mezi sebou kdo je tady pánem. Míša<br />
spadla z branky na písek, naštěstí se jí nic nestalo. Brečela, co se večer a ráno<br />
slibně vyvíjelo je zase v háji…!<br />
„Pojď pojedeme jinam.“ Brečela. Sakra! Zasraný psiska! Vstala a belhala se<br />
k autu.<br />
x x x x x<br />
„Co budeš chtít k snídani?“ Pokouším se odvést téma na nějakou praktickou<br />
věc. Jenom zavrtěla hlavou. Ach jo. Tak znova. Všechno to mohlo být úplně<br />
jinak, kdybych se nenechal unést hormonama a myslel.<br />
Žvejkal jsem suchary s marmeládou (Francouzové ji dělaj vynikající) a civěl<br />
před sebe. Míša seděla vedle mně, kreslila nohou v písku nějaké nesmysly.<br />
Pokoušel jsem s ní navázat rozhovor. Na to kde bude chtít bydlet atd, ale<br />
marně. Buďto jednoslabičný odpovědi, nebo jenom kývání hlavou, to byla její<br />
reakce.<br />
x x x x x<br />
Jedeme zas dál, jak jsem předpokládal, silnice kolem pobřeží byla příšerně<br />
narvaná a téměř neprůjezdná. Než snášet ty hrozné otřesy, (radlice je asi zase<br />
někde ohnutá) tak jsem zabočil zpátky do vnitrozemí. Bude to sice delší, ale víc<br />
pohodový. Třeba objevíme zase nějaké pěkné městečko. Nejraději bych se<br />
vrátil do Damparis, tam vůbec žádný psi nebyli.<br />
Cestou jsme míjeli plno krásných vesnic a měst. Vůbec nechápu, proč všichni<br />
míří jenom k moři, když to vnitrozemí je tak krásné. Bylo tu i několik<br />
milionářských sídel s obrovským pozemkem, obehnaný vysokou zdí a ostnatým<br />
plotem. Nedalo mi to a u jednoho jsem zastavil. Byla to taková typická<br />
milionářská vila, antickými sloupy z bílého mramoru (To se pozná. Žádná<br />
laciná napodobenina, žádná kamenina, ale mramor, zářivě bílý mramor )<br />
Perfektně udržovaná zahrada v garáži dvě Lamborghiny, Porsche a terénní<br />
Hummer. Co bylo ale neuvěřitelné, byla koupelna, na ní se architekti vyřádili.<br />
Měla podobu byzantských lázní s nádhernými freskami. Všechno bylo<br />
z kamene, i umyvadlo a dokonce i vana. Vůbec jsem netušil, že něco<br />
podobného jde vyrobit. Kohoutky ze zlata je u takových koupelen<br />
87
Change language