Záchranář

Překvapení
113
Došli jsme k vilce a začali hledat baterky, abychom mohli najít večeři.
„To není možný!“ Vykřikla Míša a mně se samovolně svezla ruka k pouzdru
s čezetou.
„Co je?“ Zeptal jsem se.
„Ty jsi snědl večeři?“
„Ne.“ Odpověděl jsem.
„Kus tady chybí. Dávala jsem tam šest těch velkých sucharů a teďka tu jsou jen
čtyři!“
„Já jsem nic nebral, bůh ví, kolik si jich udělala. Já sním stejně jenom dva tak
co. Nemám hlad.“ Na jídlo jsem opravdu neměl náladu a vyšetřovat ztrátu dvou
vlhkých sucharů, které Míša stejně snědla, se mi nechtělo.
„To je divný. Ale já taky nemám moc hlad, sním jenom jeden. Nechceš tři?“
„Nechci! Sním jenom dva! Už jsem ti to říkal.“
„Vážně nechceš?“
„Ne.“ Ta má najednou o mě starosti. Celou dobu je na mě jak pes a najednou
s ní člověk bude mít dítě…a takhle otočí.
„Kdo by měl teďka jíst, seš ty!“ Povídám, když vidím, že nedojí ani ten jeden
suchar.
„Já nemám hlad.“ A je odbyto.
„No jo, tak jdem spát, pojď.“ Beru ji za ruku a jdeme do ložnice. Zase se ke
mně přitulila a slibovala, že bude hodná atd, atd. Pak jsem jí musel slíbil, že na
ni budu taky hodný, že ji nebudu mlátit a podobný nesmysly. Pak jsem usnul.
Zdálo se mi, že se nám narodilo dítě a že bylo hrozně ukecaný a nechtělo
poslouchat. Pořád se vymlouvalo na listinu práv a svobod a podobný blbiny, co
už dávno neplatí. Ráno jsem se zase probudil zpocený.
Další den byla Míša podivně uzavřená sama do sebe, když jsem z ní páčil, co se
děje, tak nic neříkala. Nakonec z ní vylezlo, že se tady bojí… Je asi opravdu
prdlá, když mi tvrdila, že slyšela jak tu někdo chodí… Vím moc dobře, že jsem
dům na noc zamknul a klíče nechal zastrčený v zámku. Pro její klid jsem ale
barák prolezl odshora až dolů, ale nikoho jsem tu nenašel. Začíná blbnout,
doufám ale, že není těhotná už teďka. Naléhala na mě, že musíme do nějaké
nemocnice a sehnat tu očkovací látku pro mimina. Bránil jsem se, že máme na
starost důležitější věci a tohle, že se sežene potom. Nedala si to však vymluvit a
trvala na svém.
„Příští týden!“ Už jsem musel křičet. A rychle jsem dodal: „A přestaň blbnout,
zatím si můžeš, až budem ve městě shánět oblečení na mrňouse.“ Naštvaně se
otočila a odešla trucovat do knihovny. Študuje tam, jak správně rodit, naneštěstí
to není moc rozsáhle vysvětleno. Jsou o tom asi tři stránky, ale hlavně spousty
obrázků, takže informace nic moc… Kdybych to býval věděl, že bude mít
takový tendence, tak zajedu v Čechách do nějaký nemocnice nebo školy pro
nějakou odbornou publikaci. Míša mě v noci zase budila, jestli prý to taky