Záchranář

Soumrak
129
Následující dny byly jeden jako druhý. Některé byly ještě pěkné a několikrát
jsme se i koupali. Na život bez lidí jsem si už docela zvyknul. Eleonora byla
docela fajn, pokud se zrovna obě nespikly proti mně. Přivezl jsem uhlí
z jednoho skladu, podařilo se mi nastartovat jeden bagr a tím jsem uhlí naložil
na scánii. Ten den jsem se otočil asi pětkrát. A pak jsem tam jel ještě asi
desetkrát. Skoro celý uhelný sklad jsem přemístil k nám.
Ještě že scánie má tu korbu sklápěcí, jinak bych složil tak dvě fůry a složil bych
se sám…
Uhlí jsme měli tak na deset roků. Aby toho ale nebylo málo, tak jsem zajel na
pilu. Nakladačem jsem naložil už rozřezané špalky. Zaplnil jsem s nimi celou
garáž a ještě z nich byla velká hromada venku. Na zimu jsme tedy byli zásobení
více než dobře.
Vyčistil jsem několikakilometrový úsek silnice od bordelu a pořádně se projel
v Miuře. Elí nás taky povozila a já jsem musel smeknout před jejím řidičským
umění. Na osmdesátiletou stařenu jezdila mimořádně dobře. Podezříval jsem jí
že si do sebe musela nechat vpravit nějaký elixír. Tvrdě to odmítala, prý jen
polyká posilující tablety… Pak si mi podařilo konečně sehnat a dát do provozu
Ferrari, byl to typ 430 a já na jednom rovném úseku přímořské silnice konečně
okusil jaké to je, když se jede tři sta kilometrů v hodině. Pravda, byla to jenom
chvilka, ale stálo to za to. Několikrát jsem si to zopakoval. Miura jela kolem
dvě stě devadesáti, nebyla tak výkonná jako Ferrari, ale byla lehčí. V čem byla
lepší, to byly brzdy. Byly neunavitelné. Eleonora tvrdila, že ty tam jsou od
začátku a že to není nijak zvlášť upravované. Moc jsem jí nevěřil. S Eleonorou
jsme se vždycky honili na zpáteční cestě domů, bylo to pěkně adrenalinové.
x x x x x
Taky jsem vyjel s Míšou na moře rybařit. Chytali jsme ryby do sítí, moc nám to
ale nešlo. První týden jsme chytli více méně náhodou jenom pár rybiček. Pak se
úlovky začaly postupně zvětšovat. Nejtěžší bylo vůbec pochopit, jak se se sítí
zachází.
Pak se nám začalo dařit, úlovky byly čím dál vyšší, některé kousky jsme házeli
přes palubu. Na ryby jsme se vydávali v takovým starším rybářském kutru. Loď
to byla asi dvanáct metrů dlouhá, v podpalubí byly dvě kajuty s
krásným dřevěným obložením. Záchod, kuchyňka a skládek. Do strojovny se
lezlo z paluby padacími dvířky. Na lodi se mi moc líbilo, byla malá a útulná a
hlavně byla celá zvenku obložená pneumatikami. Ještě jsem k nim přidal
druhou řadu, což se ukázalo jako výborný nápad. První den, kdy jsme vypluli,
jsem nezvládnul přistání a napálil to do mola. Naštěstí se nic nestalo. Druhý
den to bylo to samé, nedokázal jsem pořádně odhadnout úhel a rychlost
přistání. Pak už to celkem šlo, jde akorát o to, začít správně brzdit a kdy pustit
zpětný chod. Navštívili jsme taky přístaviště luxusních lodí a člunů. Měli tam