Záchranář

Nový život
267
Přistáli jsme v jednom švédském přístavu, jmenoval se Ystad. Ukázal jsem
Míše jeho polohu na mapě. Usmála se. Naše první návštěva ve Švédsku.
„Poplujeme trochu víc na východ a tam se někde usadíme.“ Navrhnul jsem.
„Tak jo.“ Víc jsem z ní nedostal.
Dva dny jsme odpočívali v jednom malém penziónku. Bylo úžasné spát na
posteli, která se pod vámi nehoupe. Peřiny ani nebyly moc zatuchlé, ale Míše
stejně všechno teďka smrdí. Má hrozný chutě a nic jí nejede. Pořád zvrací, jestli
to tak půjde dál, tak se celá ztratí, je hrozně hubená.
Procházeli jsme se po přístavu a chytali jarní sluníčko.
„Co pak asi dělá Horst a jeho parta?“ Zeptal jsem se Míši. Usmála se.
„To nevím, byli to hrozný motáci.“
„No, takovej spolek jsem ještě neviděl. Myslím, že se ti tři asi trochu zbláznili,
takovej šok…“
„Jakej šok, prosím tě. Normálka.“ Uculovala se. Mráz mi přejel po zádech
„Normálka“ .
Došli jsme na kopec nad městem, byl nádherný výhled. Všude kolem klid.
Tady jsme v bezpečí, Míša pořád nosí ten svůj otrhaný baťoch. Nechápu proč
ho nevyhodí. Nebudu ale do ní rýpat, už tak je někdy nesnesitelná. Foukal
příjemný vítr. Tady už nebylo po sněhu ani památky. Zem se začínala zelenat,
za chvíli tu bude léto v plný parádě.
Zase bude práce zásobit se na zimu, musíme se upíchnout někde u pořádný
zásoby uhlí. Došli jsme k informační tabuli nad městem, Míša se mě zeptala:
„Kam až chceš plout?“ Podíval jsem se na mapu.
„Až sem.“ Ukázal jsem prstem na město Umea. „Možná ještě kousek výš,
uvidíme. Až jak to tam bude vypadat.
„Je to dost vysoko.“ Řekla.
„To je. Doufám, že to bude stačit.“ Míša se zamračila, společné zážitky jsou
zavazující. Sešli jsme dolů k přístavu. Nabrali jsme z obchodů nějaké zásoby
jídla a balené vody. Škoda že tu nemaj naše pivo… Měl jsem na něj hroznou
chuť. Taková bedýnka Staropramenu… Odbyl jsem se alespoň whiskou.
x x x x x
Další den mě trochu bolela hlava, ale nakonec jsme vypluli. V plánu mám
dostat se dneska do Stockholmu, doufám, že počasí bude dobré.
Počasí nám přálo, foukal mírný protivítr a hladina byla jemně zčeřená. Uháněli
jsme vstříc švédskému hlavnímu městu.
Večer, když se počasí začalo horšit, začal jsem hledat kde zakotvím. Kotvu
neumím ovládat, potřebuji nějaké molo. Těsně k večeru jsem zahlídnul jakýsi
přívoz. Nevím kde jsem, ale budu nedaleko hlavního města.