Záchranář

Cesta
Bylo nanejvýš depresivní projíždět úplně opuštěnou krajinou, sem tam jsme
zahlédli prasátko, jak ryje v zemi…, jinak pusto a prázdno. Ze začátku mě
bavilo trefovat se do aut při cestě, pouštěl jsem si k tomu své oblíbené Wilst du
bis der tod euch scheide.., ale potom jsem to vypnul a jenom koukal před sebe.
Míša byla taky nějaká zaražená, míjeli jsme vesnice bez života. Za vraty se
váleli chcíplí psi a kde byly slepice, tak je ozobávaly. Najednou na mě sedla
hrozná deprese, venku pršelo a bylo poměrně chladno. Byli jsme už kousek od
nájezdu na dálnici, když jsem v dálce uviděl kouř.
„To je divný, venku prší a támhle něco hoří.“ Povídám, abych trochu zahnal
pochmurnou náladu, která se dostala i do kabiny. „Mrknem se tam?“ Míša
jenom pokrčila rameny. Nakonec nám nic jiného nezbylo, protože nájezd na
dálnici byl ucpaný dvěma kamióny. Jako kdyby je tam někdo zaparkoval
schválně.
„To vypadá jak nějaká blokáda… Možná ty prevíti, než se To stalo, stávkovali
a zablokovali všechny nájezdy…“ Míša, ale byla zamlklá, čeká ji návštěva bytu
a to nebude asi moc dobrý.
„Hele, támhle to je. Voni tam jsou lidi!!! Podívej!!!“ Míša se probrala a kouká
mým směrem, kterým ukazuji. Byli tam tři chlapíci a mávali na nás, pak vylezl
ještě jeden. Měli zapálený oheň a asi do toho přikládali pneumatiky nebo co,
protože jim to dost čoudilo. Zatroubil jsem. Ležení měli dost na divoko.
„Asi spí v těch karavanech.“ Povídá Míša a dodává: „Mě se to nezdá…jsou
nějaký divný.“
„Jaký pak divný, prosím tě! Konečně vidím po třech týdnech živou duši a ty
řekneš že jsou divný.“No to víš, kdyby čekali dámskou návštěvu, tak se
oblíknou jinak.“ Míša se tvářila pochybovačně.
Dojeli jsme k nim. Zamával jsem. Míša se už konečně přestala upravovat.
Odepnul jsem pásy a otevřel dveře.
„Nazdar pánové.“ Pozdravil jsem.
„Tak polez mladej!“ Tlusťoch, co stál u mých dveří, mě chytnul za ruku a
shodil mě na zem.
„No podívejme von tam má ženskou!“ Řekl druhý chlap, co stál přímo naproti
kabině, byl to takový vyčouhlý hrubián celej chlupatej. Míša s jekotem vypadla
z auta. Chtěl jsem se zvednout a vytáhnout čezetu, ale dostal jsem příšerný
kopanec do břicha, málem mě ten tlusťoch zabil.
„Karle, zkontroluj ho!“ Křiknul postarší chlapík, který těm mizerům asi dělal
šéfa. Tlusťoch s Karlem mě zvedli, dostal jsem hroznýho lepáka do hlavy a
Karel mě vzal obě čezety.
„Pán si hraje na kovboje, hmm“ Řekl chlupáč chlupáč a dal mi ránu do
žaludku, svalil jsem se na zem. Tam do mě dvakrát kopli. Míša na tom nebyla o
mnoho lépe. Mezitím co jsem dostával nakládačku, tak z ní strhali šaty. Šíleně
u toho ječela, měl jsem hrozný vztek, ale ty dva mě pevně drželi.
71