Záchranář

89
objevím nějakou plachtu, nějaké lidi, ponorku, nebo já nevím co. Tady jsme
moc zahrabaní a jestli někdo přežil…tak nás tu rozhodně nenajde.
„Přespíme tu?“ Ptám se Míši. Horlivě přikyvuje.
„To by byla paráda.“ Usmála se.
„Neboj, ode dneška už budem spát jenom v takových vilách. Víš co? Než
dojedem do Španělska, tak si vždycky najdem nějakej takovej barák a přespíme
tam.“ Padla mi kolem krku. Objal jsem ji.
Noc byla v pohodě, oba jsme celou dobu leželi v objetí. Nejvíc se mi líbí, že už
není tak protivná, jak když jsme se seznámili. Bože, jak je to dávno… Měsíc,
zítra to bude měsíc co se To stalo. Za měsíc jsem zabil čtyři lidi, asi tři sta psů a
rozbil asi třicet tisíc automobilů. Za to bych určitě dostal doživotí…
Druhý den byl ve znamení loučení s touto úchvatnou stavbou, zavřeli jsme za
sebou pečlivě dveře a okna, naposled se prošli po zahradě a odjeli pryč.
x x x x x
Zase na cestách, teďka mě trochu mrzí, že jsem se neprojel v nějakým tom
sporťáku. V garáži jich měl…, ale co, až přijedem jinam, tak se svezu. Zajímalo
by mě, kolik bych vytáhnul z takovýho Lamborghiny.
Na oběd jsme se zastavili v jednom malém městě, Salon de Provence, se to
jmenuje. Místní lidé se živí vinařstvím, všude kolem, kam až oko dohlédne,
vinohrady. Pocházím sice z Moravy, ale víno mě nikdy nechytlo. Pamatuju si,
že jsem otci, který je nebo teda byl, zanícený vinař řekl, že nejlepší víno je
pivo. Tenkrát jsem měl co dělat, abych mu utekl. Ještě dva dny se mnou
nemluvil a to si myslel, že ze mně vychová znalce.
Vylezl jsem z auta, jen tak pro jistotu jsem Škorpiónem zastřelil tři psy, co se
motali kolem. Na náměstí jsme rozložili kempinkový židle a stolek co Míša
zabrala v Prostějově. Pak začala vařit šunku v plechovce a těstoviny. Šel jsem
na obhlídku. Na náměstí byly celkem tři obchody, víc toho místní
nepotřebovali. První byl cítit na „míle“ daleko, asi potraviny. V druhém byla
taková všehochuť, obdoba našeho železářství a ve třetím řeznictví. Poslední
obchod, to byla síla, much tam musela být asi miliarda. Smrad a hukot z krámu
byl cítit a slyšet, až na náměstí. Přemýšlel jsem, že bych tam hodil kanystr
s benzínem a zapálil, ale pak jsem se na to raději vyprd. Chytnulo by celé
náměstí a to by byla kvůli pitomejm mouchám škoda. Nikde nebylo nic
zvláštního, ani v železářství jsem nic neobjevil, co bychom už neměli. Oběd byl
docela dobrý, musím jí říct, aby dávala větší porce.
x x x x x
Asi za hodinu po obědě, jsme vyjeli hledat, kde přespíme. Docela zajímavý
objekt jsme našli asi 30 kilometrů severozápadně od Arles. Byla to novostavba,
s plochou střechou, bíle omítnutá. Do krajiny vůbec nezapadala, možná proto
jsme se do ní chtěli podívat. Pozemek chránila opět betonová zeď a ze předu
masivní železný plot. Poctivá kovářská práce, jednotlivé díly plotu tvořily