Záchranář

x x x x x
266
Vystoupili jsme na břeh. Znova pevná zem, chvíli jsem chodil takovou
houpavou chůzí, než jsem si zvykl na normální. Přístav byl opuštěn a nebyl
vyrabován, aspoň něco. Do Skandinávie se asi ty lumpové nedostali. Spali jsme
ale v Herbertovi, bylo tam teplo a nesmrdělo to tam jak v hotelu, do kterého
jsme se šli kouknout.
Na mapě jsem si zakroužkoval místo, kde jsme a propočetl jak dlouho
poplujem do Švédska. Vyšly mi tři dny. Uvidíme.
Druhý den jsme vyrazili dál. Akorát jsem doplnil sudy s naftou. Motor se sice
trochu vzpíral, ale pak naskočil. Opatrně jsme zase vypluli z přístavu.
Směr Švédsko!
Počasí se zase začalo horšit, musel jsem dál od pevniny, nerad bych v noci
najel na útesy. To by byl náš konec. Míša ležela v podpalubí a blila a blila.
Musel jsem křižovat po moři, aby vlny do nás nešly z boku. Ráno se počasí
umoudřilo, ale byla zase hrozná mlha. Viděl jsem sotva na dvacet metrů,
přesněji řečeno kousek před příď. Řítil jsem se do neznáma. Odpoledne se mlha
zvedla a udělal se překrásný den. Pobřeží nebylo vidět, trochu jsem změnil
směr a bádal, kde bychom asi tak mohli být. Ještě trochu jsem opravil kurz a
dal tam plnej knedlík. Herbert ochotně vyrazil vpřed. Míša se přišla podívat na
palubu.
„Vystřídáš mě?“ Zeptal jsem se.
„Jo, ale přines mi, prosím tě, kýbl.“ Kýbl jsem přinesl a spal až do druhého dne.
Vylezl jsem zpátky na palubu. Míša mi ukazovala pobřeží na levoboku. Kurz
byl stále stejný. To znamená, že to je Švédsko.
„Jsme doma!“ Objal jsem Míšu. Trochu jsem si oddychnul. Není sice ještě
vyhráno, ale jsme blízko k novému životu. Odpoledne jsme podpluli most
spojující Dánsko a Švédsko! Byl to úchvatný pohled.
„Tak to bych nikdy neřekl, že tudy budu plout.“ Míša měla slzy na krajíčku.
Místo abychom most přejeli tak plujeme do Švédska na lodi! Chtěl jsem
zatroubit a tak pozdravit most, ale opatrnost velela zůstat zticha.