Záchranář

214
pokrčím rameny. A cituji otřepanou Old Shaterhandovou frázi: „Není
mrtvý, jenom spí.“ Nic na to neříká, asi se nedíval na Vinetua…
Jednou rukou drží kalašnikov a druhou rozvazuje Flanelovou košili, asi jim tu
dělá šéfa. Míša znovu povídá, že jim nechceme ublížit. Kalašnikov se na nás
zle tváří. Já se zase blbě se uculuju. Pistolku to asi namíchlo, tak mi dává pěstí
do žaludku. Svalím se na zem a předstírám, že mě to bolí. Dusím v sobě smích.
Svázali nás. Dostal jsem další dvě facky. Cítím, že bych provazy mohl
roztrhnout jedním slabým trhnutím. Začali nás vyslýchat:
„Co tady děláte? Jak jste se dostali přes pasti? Kde jsou další kumpáni?“ Atd.
Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát. Míša jim pověděla že nás To zastihlo
zavalený v jeskyni a že se protloukáme Evropou. Nevěří nám.
„Lžeš ty svině, tady s tím…“ Flanelová košile ukázal na mne. „… si se spřáhla
a za to zaplatíš! Toho negra odděláme!“
„Nejsem negr!“ Dostal jsem od pistolky facku, až jsem se otočil a spadl ze
židle. Míša se na mě soustrastně podívala.
„Kde jsou další černý huby?“ Rozeřval se pistolka.
„Už jich moc není.“ Povídám mu. Další facka.
„Lžeš černá hubo! Pořád je vás hodně. Kurvy, vypálili jste celou Paříž!“ Zase
rána. Už mě to nebaví.
„Nejsem žádná černá huba! Už jsem ti to jednou říkal!“ Facka.
„Drž hubu negře! Kde máš další černý huby?“ Facka.
„Ještě jednou mi řekneš negře a skončíš jako ten medvěd támhle!“ Trhnu
hlavou směrem k posteli, kam položili medvěda. Pistolka se ke mně naklonil,
ale Flanelová košile ho odstrčil a povídá:
„Víš co, hajzle…“ Neřekl negře, to je dobrý. „…uvidíme jestli nekápneš
božskou, tady slečnu budem mučit tak dlouho, dokaď všechno nevyzvoníš!“
„To bych ti nedoporučoval!“
„Cha!“ Myslel si, jak na nás vyzrál.
„A co se stane? Nó?“ Opovržlivě se na mě usmál. Co si o sobě tihle amatéři
myslí.
Míša začala nabírat do pláče.
„Á, slečínka nám chce něco říci. Tak mluv, ale pravdu!“ Pohrozil jí prstem.
Jdou na to špatně, nejdřív se musí vyslýchanému vypálit oči, aby nevěděl
odkud přijde příští bolest. To ví přeci každý… Nebo to tvrdí alespoň Míša.
„Já nic nevím, nic jsem neudělala…“ Vzlyká.
„Kde jsou další negři? Kolik jich je?“
„Nevím, ale viděla jsem jich hodně mrtvejch…“ Brek, hraje to dobře. Pistolka
s Flanelovou košilí se na sebe podívali.
„Kde si je viděla? Ty mrtvý.“
„V Dánsku.“
„V Dánsku?“ Kývla.
„Kolik jich bylo?“ Vyhrknou oba.
„Moc. Tisíce.“
„Šakra.“ Vydechnou zase oba najednou. Začervenal jsem se. Míša na mě
nechápavě pohlédla.