Záchranář

171
Zvedám ho na nohy. A tlačím ho před sebou. Došli jsme do noclehárny,
sice sebou začal mrskat, ale když jsem ho kopnul Martenskami do kolena, tak
od té doby je hodný. Akorát začal nějak kulhat a něco mi říká, že to nehraje…
V noclehárně hořelo a je tu spoustu možností, jak našeho nového přítele naučit
mluvit.
Míša už vstala a obléká si spodní prádlo, černoch na ní vyjeveně civí. Asi mu
došlo, že tolik mrtvých má na svědomí ženská. Míša zjistila, že se na ni černoch
neurvale dívá a teď vyzývavě našpulil masitý rty… Chudák neví, s kým má tu
čest. I já se trochu potím. Když si vemu, jak minule zřídila toho chlapa co jí
znásilnil… Míša si ještě ošetřuje ránu na lokti.
„Slíkni ho a dones ho k ohni.“ Udiveně se na ní podívám.
„Slíknout?“
„Jo, donaha.“ Odvětí klidně. Černoch se naší konverzaci přiblble usmívá.
Svlíkat chlapa a navíc takovýho odpornýho se mi ani za nic nechce.
„To to mám udělat já?!“ Ptá se Míša.
„Né, to né.“
„Tak dělej, nemáme moc času!“ Křikne po mně Míša.
Táhnu černocha k ohni, Svlíkám ho. Vzpírá se.
„Vem to nožem, takhle se s ním budeš srát až do rána.“ Napovídá mi..
„No jo pořád.“ Připadá mi jako matka, ta mě taky pořád napomínala. S tím
rozdílem, že mi neříkala jak mám slíknout donaha chlapa, ještě když je venku
mínus patnáct. Řežu mu nožem nohavice a bundu, jde to dobře. Začíná s sebou
zase mrskat. Roztrhnu mu bundu a kalhoty. Černoch na nás nevěřícně čumí.
Hrozně smrdí a jeho spodky hrají všemi barvami… Je jenom v tílku, spodkách
a má na sobě ještě boty. Trhám mu tričko, Míša mu mezitím svazuje rychle
nohy. Je to nějaký kabel, asi od telefonu. Chlapík je jenom v spodkách. Taky je
potetovaný
„Sundej mu ty boty!“ Nařizuje Míša.
„Jo.“ Jsou naštěstí na „sucháč“, jdou rychle dolů.
„Co teď?“ Ptám se.
„Pokračuj se svlíkáním!“
„Ty chceš…?“
„Jo, dělej, voni jsou pak hovornější. Možná, že ho to nebude tolik bolet.“ To
mě uklidnilo, slíkat chlapa, když je to vlastně pro jeho dobro… to není tak
hrozné. Černoch zaprotestoval, ještě že mu Míša svázala nohy, mohl nás pěkně
pokopat. Byla to ode mne neopatrnost. Něco nesrozumitelného na nás řval.
„Vytáhni ho támhle tím kabelem na ten hák.“ To co děláme se mi vůbec nelíbí
a ještě poslouchat to komandování.
Přehazuji kabel přes hák od lustru a podvazuju mu ho za zády. Vytáhnul jsem
ho sotva pět centimetrů nad zem a zase sebou škube. Míša došla pomalu k ohni,
hodila do něj pár židlí a vytáhla z něj hořící nohu stolu. Přišla s ní k němu.
Černoch nevěřícně koulí očima, Míša mu přejede hořící nohou po hrudníku.
Pokérovanec zaúpěl a plivnul Míše do obličeje. Ta si jenom otřela tvář a
zopakovala pohyb, zase řev a zase plivnutí. Tentokrát si Míša neutřela sliny
z obličeje a hořící nohu mu strčila mezi nohy. Řev, že jsem myslel, že mi